CZ EN

Argéles Gazost, Francie 2012

Po roce jsme opět zamířili do „jámy lvové“- na Národní výstavu pyrenejských plemen v Argelés Gazost ve Francii, plán byl stejný jako loni – spojit výstavu s následnou dovolenou se psy. A proč do „jámy lvové“? V Argéles se každoročně schází velmi početná a kvalitní konkurence, letos bylo přihlášeno 145 php, přičemž ve třídě CH, do níž byla Huesca přihlášena, bylo 11 fen. Francouzští rozhodčí nikomu nic zadarmo nedarují a rozhodně není snadné se prosadit v konkurenci domácích php . Když jsme tuto výstavu navštívili poprvé v roce 2010, obdržela Huesca poprvé v životě známku „velmi dobrá“, ale ani to nás neodradilo od další návštěvy v roce 2011, kdy se jí už dařilo o dost lépe, a získala známku výborná 4. Neděláme si iluze, že by se mohla u francouzských rozhodčích umístit na nějakém z předních míst, protože výstavu zpravidla vyhrávají psi ze země původu, ale akce je natolik zajímavou zkušeností, že nelze odolat. Navíc tato slavnost poskytuje neocenitelnou studnici studijního materiálu o morfologii i směrech vývoje plemene, a to zejména proto, že vedle psů z Francie jsou zde k vidění i zástupci rasy z celého světa, např. z Anglie, Švédska, Norska, Finska, Holandska, ale i ze vzdálenějších destinací. Nabízí se tak jedinečná možnost srovnání exteriéru php z rozličných CHS a oblastí. Z ČR jsme jediní, kteří tuto „zkoušku ohněm“ podstupují opakovaně, a to i s tím rizikem, že nemusíme uspět a odjedeme s „trés bon“ anebo ještě horší známkou (velmi dobré, ba i dobré se zadávají ve všech třídách, ba i v třídách CH či veteránů). I mnozí ze současných úspěšných šampionů z řady zemí si na této výstavě „vylámali zuby“ a neuspěli. .

Letos se vyskytl menší problém s ubytováním, jelikož hotel, který pro nás tradičně rezervují chovatelé Huescy, je kvůli rekonstrukci uzavřen, nakonec jsem objevila malý a velice skromný hotýlek v Sant Savin, patřící Angličanům a vzdálený od Argéles jen 3 km. Pokud nevlastníte obytný vůz (kempů je dostatek), není v této oblasti vůbec snadné sehnat ubytování, hotelů je málo, leckde neakceptují psy a obecně všechny hotely jsou hodně spartánské, pokoje jsou malé, snídaně chudičké (1 croissant, špetka džemu + hrnek kafe).

Vyjeli jsme již ve středu, jednu noc opět strávili v motelu u dálnice a do Pyrenejí dojeli ve čtvrtek navečer. Výstava byla tento rok rozdělena na dva dny, v sobotu byly posuzovány pouze feny (a konal se test de comportement), v neděli byli na řadě psi. I z toho důvodu jsme v Pyrenejích setrvali až do neděle (respektive do pondělí), abychom měli možnost podívat se v neděli i na psy. Pátek jsme strávili tradiční obhlídkou parku, oproti loňsku panovalo překrásné letní počasí, dalo by se říci až téměř vedro.

Městečko St. Savin


Na procházce v St. Savin



V uličce městečka Sant Savin


Pátek - Huesca v parku kasina v Argéles Gazost


Pátek - Huesca ve výborné náladě v parku kasina



Pátek - Falco a Huesca v parku


Hra v parku


Huesca před výstavou


Den výstavy - Huesca a Nieves, šťastné setkání po roce



V sobotu jsme se po roce opět setkali s milými chovateli Huescy, přivítání bylo opravdu vřelé. Feny posuzovali tito rozhodčí: Alain Pecoult, předseda klubu (mezitřída, třída šampionů, třída štěňat a třída veteránů) a Marcel Procureur (třída mladých, dorostu a otevřená). Huesca (sice stále bez srsti, po vylínání jí zůstaly jen prapory) se velmi hezky předvedla a byla ohodnocena známkou výborná. V mezitřídě zvítězila mladičká fenka, jejímž otcem je loňský vítěz Esprit, tatop fenka se posléze v neděli stala i vítězkou plemene.

Huesca v kruhu



Kora de Alba de los Danzantes "Huesca"
(C.I.B. Biadós de Alba de los Danzantes x CH Cotiella de Alba de los Danzantes)



Kia de Alba de los Danzantes, sestra Huescy (C.I.B. Biadós de Alba de los Danzantes x CH Cotiella de Alba de los Danzantes)



Sobota - feny, třída otevřená



CH Betty Boop Du Mas de La Valliere, třída CH (Vermont Du Mas de La Valliere x Debye Du Mas de Beauvoisin)


CH Emotion Du Val de Monserrat, třída otevřená (CH Beroyboum Du Mas de la Valliere x CH Ankara Du Val de Monserrat)



BOB- Falbala della Rocca dei Patous (CH Esprit du Vent des Brumes de la Comtee x CH Caline della Rocca dei Patous)



V neděli jsme mohli již zcela nerušeně a bez výstavního stresu sledovat předvedení psů. Zajímavá byla opět třída otevřená, kde jsem viděla řadu opravdu překrásných jedinců (pos. A. Pecoult). Ve třídě CH se sešlo pouze 6 jedinců, jeden z přihlášených – velmi impozantní italský pes, na kterého jsem byla velice zvědava, bohužel mezitím zemřel. Třídu vyhrál mohutný pes ze španělského chovu (ten se stal i Nejlepším psem), bratr naší Huescy - CH Francie, Španělska, Portugalska, C.I.B. Kazan se umístil jako Výborný 3.

Část psů ze třídy otevřené





 CH Aspin du Val de Lavedan



Kazan de Alba de los Danzantes (C.I.B. Biadós de Alba de los Danzantes x CH Cotiella)



Kazan de Alba de los Danzantes




Vítězný pes - CH Banzo De Dotobe (Španělsko)


Riglos de Alba de los Danzantes (CH Kazan de Alba de los Danzantes x CH Fatica de Alba de los Danzantes), třída mladých



V mezičase jsme měli dost příležitostí pohovořit si s některými známými, poznat nesmírně sympatické chovatele z Anglie a také se seznámili se dvěma úžasnými německými dámami – lékařkami, které se do Francie kdysi provdaly; ty byly doslova nadšené, že si mohou pohovořit ve své mateřštině. Díky krásnému počasí a všeobecné pohodě vystavovatelů byla výstava nesmírně příjemným zážitkem, který umocňuje i fakt, že se koná v nádherném prostředí parku kasina v Argéles. Měli jsme možnost vidět některé opravdu krásné jedince, ostatně kompaktních a pěkně stavěných jedinců bylo poměrně dost. Každý, kdo sleduje mé stránky, jistě zaznamenal, že jsem zastánkyní rustikálního typu, a proto mne velice potěšilo, že právě takových jedinců jsem na výstavě viděla více než dost. Jedním z nejkrásnějších psů (nejen podle našeho soudu), kterého jsme na výstavě viděli, byl nádherný pes ze Skandinávie.

Plni nových zážitků i zajímavých setkání jsme opustili Pyreneje a zamířili k moři, téměř až ke španělským hranicím, do městečka se symbolickým názvem Argéles sur mer. Výběr hotelu ležícího přímo u pláže, byl znamenitou volbou. Pláž odděloval od hotelu pouze borovicový park, kde se dalo báječně procházet se psy. Pro Huescu byla ovšem nejdůležitějším místem rozlehlá a do dáli se táhnoucí pláž, po které mohla volně pobíhat, skákat do vln, kamarádit se s ostatními psy, hrabat v písku a hrát si s míčkem. Francie je prostě země psům zaslíbená, Francouzi psy milují, psi se povětšinou všude pohybují volně a nedochází zde k žádným konfliktům. Ačkoliv je u každé pláže nápis, zapovídající vstup čtvernožcům, skutečnost je naprosto odlišná, Francouzi si předpisy vykládají po svém a po jejich vzoru jsme tak činili i my. Psi jsou prostě všude, v moři, s páníčky na dece na pláži, to vše za přívětivého přihlížení ostatních návštěvníků. Po naší zkušenosti s neurotickými a komisními Angličany, v jejichž hotelu jsme byli ubytováni v St. Savin (psi nesměli mimo pokoj prakticky nikam) byla tato změna přístupu doslova balzámem. V hotelu bylo psů několik, během večeří a snídaní byli přítomni se svými páníčky v restauraci, sám majitel hotelu, nesmírně sympatický a výřečný Francouz, vlastnil psy hned dva. Ti se volně pohybovali okolo hotelu, na pláži, občas si zaplavali v hotelovém bazénu, prostě učiněný psí ráj! Pravda ovšem také je, že v borovém háji se to „hovínky“ jen hemžilo a já byla asi jediná, kdo s sebou nosil pytlíky a poctivě sbíral „produkty“ našich dvou psů. Francouzi se v psích rasách velmi dobře orientují a většina těch, kteří nás oslovili, správně odhadla, že se jedná o „le patou“.
Vládly poměrně příjemné teploty, takže psům nebylo horko a my se mohli konečně vykoupat v moři. Pobyt zde si nesmírně užívala Huesca, miluje moře a pláže, my jsme zase ocenili vynikající jídlo, sestávající převážně z čerstvých ryb, mušlí a dalších mořských plodů.

Argeles sur mer - Huesca ve vlnách Středozemního moře


Huesca se vln nebojí



Relax na pláži



Šťastná Huesca



Hurá do moře!



Nadšená Huesca ve vlnách


Pohoda na pláži


Falco a Huesca jsou chráněni před sluncem



Naše oblíbená strava ve Francii


V této oblasti se nám tak líbilo, že jsme jen velmi neradi odjížděli, ale měli jsme zabookovaný hotel v Le Lavandou na Azurovém pobřeží. Le Lavandou je okouzlující místo nedaleko St. Tropez, kde jsme byli již loni. Cestou z hotelu jsme si udělali zajížďku do Toulouse, kde jsme na letišti vyzvedli naši dceru, která mezitím přiletěla z ČR. Poté jsme se přesunuli o cca 500 km dále, na Azurovém pobřeží panovalo ideální teplé počasí, ale nebylo přílišné vedro, takže i psům bylo dobře. Huesca si opět užila řádění v moři (Falco do moře nestrčil ani jednu tlapu), my koupání, písečné pláže a azurově modré (a teplé) moře v této části Francie jsou prostě neodolatelné. Na plážích (ani nikde jinde) opět nebyl žádný problém se psy, (nejen) naši psi jsou prostě všude vítáni. A musím přiznat, že je neobyčejně příjemné, když našinec ráno kráčí vyvenčit psy a milí a usměvaví pánové nás zdraví (mě a dceru) slovy „Bonjour madam“ a vzápětí je zapředena debata o kráse a eleganci našich psů.

Le Lavandou



Bez komentáře...


V chládku na pláži


S Huescou



Huesca na pláži v Le Lavandou


Falco vodu moc nemusí...


Navštívili jsme také legendární městečko St. Tropez, které nás ale trochu zklamalo, bylo neskutečně přelidněné a předražené a hojně navštěvované přístavní nábřeží (plné turistů) není ničím výjimečné, je šedivé a nepříliš čisté, troufám si tvrdit, že kdejaké pobřežní městečko v Chorvatsku má větší kouzlo. Údajnou četnickou stanici, již proslavil „Četník ze St. Tropez“ jsme nakonec ani nenavštívili, natolik nás davy turistů otrávily.

V Saint-Tropez



Saint-Tropez


Francii jsme si ovšem zamilovali natolik, že se nám vůbec nechtělo odjet, azurové moře, vůně květin a moře a čarokrásné pobřeží, francouzské „savoir-vivre“ i mimořádná vstřícnost vůči psům a v neposlední řadě naprosto znamenitá kuchyně (denně báječné čerstvé mušle, ústřice a ryby), lahodná provensálská vína, jakož i genius loci všech míst, která jsme navštívili, jsou něčím, na co budeme za sychravých (pod)zimních večerů hodně dlouho vzpomínat. Náš původní plán strávit pár dní také u moře v Itálii jsme nakonec přehodnotili a svůj pobyt ve Francii si ještě prodloužili. Škoda jen, že jsme nestihli navštívit některá místa, např. středověké městečko Carcassonne, okolo něhož jezdíme do Pyrenejí a jehož siluetu středověké pevnosti pokaždé obdivujeme. Také Provence patří k místům, jež bychom v budoucnu rádi procestovali.

Monaco


Z Azurového pobřeží jsme se přesunuli okolo Monaca do Itálie k jezeru Garda a odtud pak do rakouského Mösern v tyrolských Alpách, kde jsme završili naše veskrze příjemné, téměř cestování po Evropě, během něhož jsme najeli přes 5000 km.

Mám-li ohodnotit naši již třetí účast na této prestižní výstavě, mohu zkonstatovat, že i letos nám bylo velkým potěšením se této vrcholné akce zúčastnit a obstát se ctí. A stejně jako loni musím vyslovit politování, že nikdo z chovatelů php z ČR nenašel odvahu se této fascinující události zúčastnit.
Huesca obhlíží jezero Garda v Itálii


V parku u jezera Garda



Rakousko - Alpy



Na vysokohorském jezeře
Facebook Twitter Google