CZ EN

Argelès, Francie 2014


Další fota z výstavy jsou zde:


Již popáté jsme se letos vydali na nejprestižnější výstavu pyrenejských plemen v Argeles Gazost ve francouzských Pyrenejích, která je organizovaná francouzským klubem RACP. A letos poprvé v nové sestavě, kromě Huescy s námi cestovali i oba její potomci - Alba a Arán.
Naši účast jsme důkladně zvažovali, neboť vzdálenost z Plzně do Pyrenejí je nemalá (jedna cesta cca 1700 km), štěňatům v době cesty bylo necelých 8 měsíců, plus řada dalších pro a proti, na misce vah našeho rozhodování bylo spousta eventuelních krizových scénářů (mohou např. onemocnět).
Nakonec jsme se rozhodli pro variantu jet, nechť se malí otrkají, byť jsme si byli vědomi toho, že cestování se třemi (a velmi temperamentními) obřími psy nebude žádná selanka, natož pak oddychová dovolená! Pro všechny případy jsem s sebou vezla veškeré základní léky i antibiotika, cestu jsme si stejně jako loni rozdělili na dvě části, jednu noc jsme přespali v hotelu u dálnice. Prckové ale předlouhou cestu i následné cestování k moři zvládli na výbornou.

Po tristních zkušenostech s hotely v Argeles z předchozích let (hotely jsou tam opravdu dost hrozné, pokoje zvící velikosti komůrky pro služku + obvykle spousta strmých schodů, po nichž by naši "malí" ještě neměli chodit) jsem zvolila jinou variantu, která se ukázala být naprosto ideální. Pronajali jsme si maličký domeček v městečku kousek od Argeles (tzv. Gîte), jednalo se řadové domky k pronájmu vysoko v kopcích, v malém lázeňském městečku. Ubytování bylo naprosto úžasné, protože domeček skýtal vše potřebné - kuchyň, dvě ložnice, plus koupelnu, to vše čisťounké a nově zrekonstruované. A jako bonus překrásné výhledy na Pyreneje, ostrý horský vzduch, všude vůkol pasoucí se ovce, krávy a koně, "maličcí" měli co poznávat. Lepší ubytování jsme ještě nikdy neměli! A nevadila nám ani společná terasa s našimi sousedy ve dvojdomku - postarší manželský pár z Francie s malým psíkem. Paní byla kouzelná, celé dny pobíhala po terase v domácké zástěře a věšela jednu várku prádla za druhou (součástí vybavení Gîte byla i pračka a myčka), z jejich domku halekala po celý den televize a hučela pračka. Až jsem pojala podezření, že paní doma takové "vymoženosti" nemá a přijela si to "užít" do hor. Výhodné bylo i to, že ubytování bylo bez stravování, a tudíž jsme si snídaně dělali sami (snídaně ve francouzských hotelech jsou příšerné a drahé, navíc Carefour v Argeles je skvěle zásobený), večeři jsme si buď také uvařili sami (u stánku jsme si např. koupili čerstvě nasbírané obří hřiby, v Carefouru měli nádhernou zeleninu a vynikající francouzské sýry) anebo jsme se vydávali do naší oblíbené restaurace v horách, kde nás mimochodem letos nadchli - už si nás z předchozích let pamatují a personál se kvůli nám naučil několik vět česky, a tak nám popřáli "dobrou chuť", pozdravili nás "dobrý den", atd. V této restauraci fenomenálně vaří a tamější cuisine se řadí k tomu nejlepšímu, co jsme kdy kde ochutnali, a že jsme byli již leckde, Michelinskou hvězdou oceněnou restauraci nevyjímaje… Ale jejich hovězí po Burgundsku, to je prostě splněný sen gurmána, stejně tak jako salát s lokálním kozím sýrem, na který se vždy těšíme celý rok. Ještě před konáním výstavy jsme se několikrát vypravili do parku u kasina v Argeles, kde se výstava koná, aby se malí seznámili s prostředím.

Letošní trofej Huescy


La familia


Francouzská snídaně na terase pronajatého domečku


Naše milá sousedka


I letos panovalo nádherné počasí
 
 


Naše kráska Huesca
 


"Mimina" v okně domečku
 


I zahrada domečku byla kouzelná (kachny se do záběru nevešly)...
 
 

Huesca a její chovatelka Nieves

 

Lorenzo, Nieves
a můj choť
 

Nieves s Huescou a "vnoučaty"





Aránek
 


 
Na výstavu bylo přihlášeno cca 130 pyrenejských horských psů, dále pak ostatní pyrenejská plemena (PO, PM, KO), ta ovšem zastoupená v podstatně nižších počtech. Psi byli posuzováni v sobotu, přičemž jednotlivé třídy byly rozděleny mezi dva rozhodčí (paní Chantal Reilhac a pan Salvatore Gianonne). V den výstavy se dosud poklidný park proměnil z oázy klidu v hučící úl, všude vůkol řvoucí ampliony, z nichž se linulo vyhlašování tříd, komentování závěrečných soutěží. Prostě prostředí, v jakém naši malí ještě nebyli, ale adaptovali se velice rychle.

Kromě vystavovatelů a chovatelů zde bylo přítomno i velké množství diváků, výstava každý rok přitahuje obrovskou pozornost a cestují sem milovníci plemene doslova z celého světa, potkali jsme tu např. chovatelku z Austrálie, která se – samozřejmě bez psů – přijíždí podívat každý rok.

Na výstavě jsme se opět po roce setkali s chovateli Huescy (Huesca opět bouřlivě a nadšeně reagovala na přítomnost Nieves, stále se na ni pamatuje!), jakož i s řadou dalších známých. Velice nás také potěšilo setkání se známou, dlouholetou a velmi ceněnou anglickou (irskou) chovatelkou, jejíž překrásný šampion Rejaumont Galliagh of Nauvoo "Monty" je pradědečkem našich štěňat. Setkání to bylo nesmírně milé, o to více, že Jenny se našim malí nesmírně líbili a vyjádřila se o nich velmi pochvalně.
Třídu štěňat, do níž byl přihlášen Arán, posuzovala výše zmíněná rozhodčí. Nastoupilo do ní 12 vesměs velmi pěkných mladých psů, o to větší bylo rozčarování téměř všech vystavovatelů, když paní rozhodčí začala posuzovat. Z 12 pěkných mladých psů pouze tři získali známku „velmi nadějný“, těžko soudit proč. Rozporuplné pocity z posuzování rozhodčí vyjádřili i mnozí další chovatelé, takže očividně nejen my jsme byli z jejího posuzování poněkud rozpačití.

 
Aránek a Jenny Haslet, chovatelka Aránova pradědečka (C.I.B., Ir. Ch Rejaumont Galliagh of Nauvoo, CHS Galliagh Pyreneans, Irsko)

 

Jenny s Albinkou

 

Huesca a Albina



Aránek trénuje postoj
 

Aránek v kruhu


Arán při posuzování

O mnoho zajímavější a divácky atraktivnější bylo posuzování tříd, které měl na starosti pan rozhodčí Gianonne. Ačkoliv se nebál zadat hodně velmi dobrých, dobrých, ba i nedostatečnou, jeho posuzování bylo vpravdě kompetentní a byť nemluvíme francouzsky, mnoha jeho gestům a připomínkám k vystavovaným psům bylo výborně rozumět. Posuzování doprovázel hlasitým komentářem, a to tak, aby jej slyšelo i publikum, předváděné jedince (respektive jejich majitele), kteří se v kruhu neprezentovali zrovna příkladným způsobem, napomínal hlasitým „discipline“. Velice se nám takový způsob posuzování líbil, rozhodčí to se psy rozhodně uměl, každého vystavovatele pozdravil a podal ruku a byl velice sympatický, příjemný, komunikativní a usměvavý, o jeho dokonalých znalostech plemene nebylo pochybností, hleděl jak na typický výraz plemene, správný pohyb, ale dokonce i na správné nesení ocasu. Prostě Pan rozhodčí specialista.

Velice zajímavé bylo konečné pořadí ve třídě otevřené (psi), neboť ve vítězné šestce se neumístil ani jeden pes ze země původu, první místo (a druhý den i BOB) vyhrál pes z Finska (jeho otcem je Fago, matka je sestrou otce našich štěňat), druhý v pořadí nádherný pes z Portugalska (jeho otec je Kazan, bratr naší Huescy), dále pak pes z Anglie (švédský chov), Belgie (4. místo), Anglie (opět švédský chov) a na 6. místě můj osobní favorit – Riglos de Alba de los Danzantes.

Na výstavě jsme strávili celý den, bylo stále na co dívat. A bylo - stejně jako loni - docela vedro, všichni jsme byli dost utahaní. Snažila jsem se fotit, ale se třemi psy to nebylo vůbec jednoduché, přesto se pár fotek podařilo udělat.


Riglos de Alba de los Danzantes

 

Izar Du Mas de Beauvoisin

 

Chenespace Tarbesan - BOB

 
Chenespace Tarbesan (BOB)
 

Gazost De Bigerionnes



Vi'skaly's Harry Honda


Kazan de Alba de los Danzantes


Alba Patou von Traumberg


Odpočinek



Suca de Alba de los Danzantes


Druhý den nás čekalo vystavování hned ve dvou třídách - Albinky ve třídě štěňat a Huescy ve třídě šampionů. Obě tyto třídy posuzoval pan Gianonne. Albinka šla do kruhu jako první a rozhodně nám ostudu neudělala, krásně se předvedla v pohybu a obdržela známku velmi nadějná. Z posudku se nám prozatím podařilo rozluštit jen to, že má "krásný výraz a hlavu" a výbornou arrounderu.

Huesca vyhrála třídu šampionů, což je největší úspěch, jakého kdy v Argeles dosáhla, a tak postoupila do závěrečných soutěží o nejlepší fenu, finále se však konalo až odpoledne, takže jsme si mezitím dali oběd v kasinu a čekali. I když jsme si samozřejmě nemysleli, že by ve finále a v takové konkurenci výrazněji uspěla (ve finále nastupují vždy první dvě feny v pořadí z každé třídy, CACS se uděluje pouze vítězné feně a nikoliv v každé třídě, jako je tomu u nás), přesto nás nesmírně potěšilo, že postoupila do předposledního vyřazovacího kola a ocitla se tak mezi 6 nejlepšími fenami výstavy. Vítěznou fenou se pak stala překrásná fena ze španělského chovu - Rivera de Alba de los Danzantes, dcera Huescy bratra Kazana a dřívější vítězky Argeles Faticy, tato fenka mě velice zaujala už loni. Bohužel jsem zrovna ji nestihla vyfotografovat, souběžné hlídání štěňat a focení (a prodírání davem u kruhu) bylo náročné. Účastnili jsme se celého finálového ceremoniálu, v závěrečné defilé vystavovatelů ze všech zúčastněných zemí nás letos reprezentovala Alba a šlo jí to výborně, její předvedení vyvolalo velký potlesk diváků. BIS výstavy se stal katalánský ovčák.

Z výstavy převažují veskrze kladné dojmy, tato výstava je opravdu prestižní akcí, na které je dobré být, nejen že si člověk opět rozšíří znalosti o plemeni (a stále je co se učit), ale taktéž nabízí velmi cennou příležitost seznámit se špičkovými chovateli php. Těm nejlepším je jedno vlastní - nesmírná pokora a poctivost, která se očividně vyplácí. Chov pyrenejského horského psa je běh na dlouhou trať, nelze na něm vydělávat, jak jsem se měla možnost přesvědčit, ti chovatelé, kteří odchovávají velmi typické představitele plemene, věnují veškerý čas pouze psům, realizují pečlivě a uvážlivě vhodná spojení a jsou ochotni za kvalitními krycími psy jet přes kus světa. A těší nás, že se všichni naši psi dobře prezentovali, Huesca byla v kruhu naprostá profesionálka a malí se také hezky předvedli, byť to byla zatím jejich největší výstava, co do počtu a kvality přihlášených jedinců. Vždyť na této výstavě je v jedné třídě více psů, než kolik se jich mnohdy sejde v rámci plemene na celé výstavě v ČR nebo na Slovensku!


Alba Patou von Traumberg


Alba


Huesca


Huesca


Huesca


Závěrečné defilé - Alba reprezentuje Českou republiku



Po výstavě jsme se stejně jako loni přesunuli na Azurové pobřeží, kde jsme strávili dalších 10 dní. Máme zde již osvědčený hotel, kde jsou vřele přijímáni i naši psi, letos dokonce tři. Malí poprvé viděli moře, Aránka příliš nenadchlo, zato Alba neskrývala nadšení. Bylo příjemné teplo, takže jsme se ještě mohli koupat. Se třemi psy na pláži plné lidí to samozřejmě je jiné než s jedním, stále se musejí hlídat, ale Francouzi jsou velice tolerantní, sami si na pláže (byť je to oficiálně až do konce října zakázáno) své psy vodí a problémy žádné nevznikají. Naši psi také ochutnali skvělou bujabézu (rybí polévku); v restauraci, kam chodíme každý rok, ji servírují (1 porce!) v obrovské terině, která by nasytila minimálně 6 osob. Nejen že byl personál tak milý, že pro naše psy automaticky přinášel 3 misky s vodou, ale také další tři misky na bujabézu…
Na cestu domů jsme, ač velmi neradi vydali začátkem října, kdyby to bylo jen trochu možné, nejraději bychom ve Francii ještě zůstali nějaký čas, bylo tam prostě nádherně.
Zpět domů jsme jeli přes Itálii, kde jsme u již osvědčeného vinaře pana Giancarla zakoupili znamenité bio víno Nosiola z oblasti Trentina, která je kvalitou vín proslulá. Doufáme, že pokud nám to okolnosti umožní, vypravíme se do Francie i napřesrok.








Huesca a Alba


Huesca a Alba - dva veselé ocásky


Holky


Alba


Děvčata


Ve vlnách




Dovádějící smečka


Holky mají stejný temperament (Alba - 8 měsíců, Huesca - 5 a půl roku)




Huesca


Alba



Huesca


Šťastná Huesca


A Alba...


Siesta


Celá rodinka


Huesca


Alba


Albina s hotelovým hostem


 
 
Facebook Twitter Google