CZ EN

Výživa, chov, zdraví, atd.

Na stránce se stále pracuje....


Výživa

Štěňata v růstu: zde nejsem příznivkyní žádných experimentů ani barfování, neboť mnohdy mohou experimenty napáchat více škody než užitku, používám tedy vlastní "common sense", a proto krmím superprémivou značkou krmiva, určenou pro štěňátka (a později pro juniory) obřích plemen, prckové samozřejmě dostávají i kvalitní maso, zeleninu, zakysané mléčné výrobky, kozí mléko (kupuji pouze pasterizované kozí mléko), kozí a ovčí jogurty, sýry, atd.. Nepřidávám žádné minerální doplňky, ale kloubní výživu dávám psům každodenně už od štěněte (a celoživotně), osvědčil se mi přípravek Aptus Aptoflex s obsahem kyseliny hyaluronové a také tablety GAG (CANINA) (plus doma připravovaný sulc z vepřových nožiček anebo z býčí oháňky), v době růstu je vhodný pravidelný přísun vitamínu C.

Od určitého věku už přecházíme na doma připravovanou stravu, která sestává pouze z vysoce kvalitních surovin, určených pro humánní spotřebu, maso pochází výlučně z velkoobchodu Makro, od řezníka anebo z farem, po špatné zkušenosti s kvalitou masa už nekupuji maso určené pouze pro psy. Kromě domácí stravy krmím kvalitním, za studena lisovaným krmivem s vysokým podílem masa (bez konzervačních látek a nežádoucích aditiv).

Naši miláčkové s chutí kuřecí, krůtí, hovězí, králičí a jehněčí maso (jehněčí a skopové obstarávám z farmy), milují také lososa, čerstvé sardinky a veškeré ryby. Krmnou dávku doplňují i vaječné žloutky, dále  přílohy (celozrnná rýže, kuskus, atd.)  a zelenina mrkev, hrášek, cukety, dýně, listový salát či zelené fazolky  z naší zahrady (v sezóně), rovněž vařená červená řepa, která je velice zdravá, příznivě působí na peristaltiku střev. Menu obohacuji bylinkami z vlastní produkce (hladkolistá petržel, libeček, řeřicha, kopr, atd.), přidávám rovněž panenský olivový olej z prvního lisování. Připravuji také domácí sušené maso (hodí se výborně např. na cesty), které připravuji v sušičce na ovoce a zeleninu, jen tak si mohu ohlídat jeho kvalitu a především původ (pouze maso určené pro lidskou spotřebu).

Rozhodně si nemyslím, že pyrenejský horský pes "je nenáročný na výživu", má sice pomalejší metabolismus, nicméně složení krmiva hraje ve výživě významnou roli, jelikož nejde o kvantitu, nýbrž o  kvalitu. Jsou jistě "chovatelé" a majitelé, kteří své psy krmí tím nejlevnějším, co je na trhu k mání, a psi "tak nějak vyžijí", ale  především v době intenzivního růstu (a přezubování) nelze v žádném případě nic ošidit a ani v dospělosti  nelze toto plemeno odbývat nějakými granulemi pochybného složení.

Dospělé psy krmím všechny společně dvakrát denně, často proběhne i nějaká ta odpolední svačinkalaughing v podobě kozího jogurtíku, kozího mléka, atd. Starší jedinci jsou krmeni i vícekrát denně, a to po menších porcích. Po jídle naše psy odděluji, aby nedováděli a mohli v klidu trávit, což je nesmírně důležité z důvodu prevence torze žaludku, o níž bude podrobněji pojednáno v kapitole věnované zdraví.

Přátelé a znám se shodují, že by u nás chtěli býti psem. A asi na to něco je, protože zatímco mým psům dopřávám, a než abych si pořídila "něco na sebe", raději koupím psům nějakou tu pořádnou flákotu.  A až v "pokročilém věku", když jsem jednou takhle po ránu zjistila, že mě nějak "dloube" v koleni, jsem si slavnostně zakoupila svůj první Colafit.

  Příklady surovin

 Tatarák z čerstvého lososa

Hlava a ořez z lososa z plzeňské rybárny

 

Libové hovězí maso a kachní žaludky

Čerstvé kozí maso z farmy

 

Sušené maso

Pro ty zájemce, kteří by chtěli domácí sušení masa také vyzkoušet, nabízím mé „how how“. Je ideální zvolit netučné maso (tuk prodlužuje dobu sušení a zkracuje naopak čas skladování masa), metodou pokus-omyl jsem došla k závěru, že nejlepší na sušení jsou velké kuřecí filety, neprorostlé hovězí maso anebo také hovězí srdce (blány, lůj a různé srdeční "trubice" se musí odkrojit). Dělala jsem pokusy i s hovězími játry, ale maso nebylo rovnoměrně prosušené a typická struktura jater se ukázala jako ne zcela ideální pro tento způsob úpravy (játra se neprodyšně přilepila na síta a nikomu nepřeji odstraňovat ten "hnus" a následně mýt i ta síta...).

Maso tedy osuším a dobře naostřeným velkým nožem nakrájím přes vlákna na cca 0,5 cm silné plátky, je-li třeba maso poněkud tvarově „zkrotit“, zlehka ho naklepu paličkou na maso, abych neporušila jeho strukturu, v létě maso dochutím i bylinkami ze zahrady. Takto připravené maso nakladu na síta sušičky (plátky se nesmějí překrývat), sestavím sušičku a uháním s ní do sklepa, kde nechám sušičku samostatně pracovat cca 10 – 12 hodin, tedy např. ideálně přes noc (v kuchyni mám zakázáno sušit, citlivějším jedincům se údajně zvedá z pachu sušícího se masa žaludek, ale podle mého názoru to voní velmi příjemně wink). Usušené maso skladuji v uzavřených sáčcích v mrazničce, ale většinou to není ani třeba, protože po masu se doslova jen zapráší a už je třeba připravit další dávku.

 



ZDRAVÍ

 

DKK

S dysplazií kyčelního kloubu, která je mnohými označována jako ryze „hereditární defekt“, je to ve skutečnosti poněkud složitější. Doporučuji k prostudování tento zajímavý příspěvek k problematice DKK:

 

Luxace pately

Luxace pately (čéšky) není, jak se obecně (a mylně) traduje, problémem pouze malých plemen.  Více o luxaci pately zde:

 

CHOV a POVAHA

Mírně filozofické zamyšlení nad chovem

Moje kritéria volby krycího psa jsou tato: pes musí pocházet z kvalitních krevních linií, neboť spojení má představovat v první řadě přínos pro plemeno a chov. Pes musí být typickým představitelem plemene a s fenou mají vzájemně doplňovat, není vhodné spojovat extrémy. Snažím se upevnit určité vlastnosti a současně zkorigovat ty znaky, které považuji za nutné vylepšit. Genetika je velmi komplikovaná vědní disciplína a exaktní predikce toho, jaké potomstvo vzejde ze spojení dvou jedinců, není možná. Lze jen doufat, že uvážlivou volbou rodičovského páru + s vydatnou dávkou štěstí a snad i s boží pomocí se podaří odchovat zdravé a typově homogenní jedince, nikde ale netvrdím, že odchovávám budoucí šampiony, či „fenomény“.

Někdy je třeba si poněkud vyjasnit pojmosloví , a proto: hovořím-li o některém ze svých jedinců jako o „fenoménu“, pak mám na mysli pojem „fenomén“ ve smyslu filozofické fenomenologie.  Ano, tak např. Huesca (nebo kterýkoliv z mých psů) se mně navždy bude jevit jako „fainomenon“ se souhrnem čistých vlastností, které já osobně považuji za výjimečné a hodnotné. Jsem přesvědčena, že každému by jen prospěl onen husserlovský ponor "k věcem samým", konkrétně tedy soustředit se především na vlastní chov. wink

Ale nyní již vážněji.

Jedním z nejdůležitějších kritérií výběru je (kromě zdraví) pro mne povaha. Typickou, tj. vyrovnanou a sebevědomou povahu považuji za zcela klíčový znak plemene, sebekrásnější a výstavně sebeúspěšnější pes, jenž ale nemá typickou vyrovnanou povahu, je z mého hlediska nevhodný do chovu, totéž platí pro feny. Nevyrovnaná, bázlivá či dokonce agresivní fena nemá v chovu co dělat, neboť tyto nežádoucí znaky předává i svému potomstvu. Měla jsem možnost vidět řadu nevyrovnaných či bázlivých jedinců, a to i nejen u nás, ale i v zahraničí (např. na KV ve Francii se za nevyrovnanou povahu plně v souladu se standardem vylučuje) a považuji tento jev za značný problém v chovu, i proto si velice cením možnosti složit povahový test, již nabízí francouzský klub a jsem hrdá na to, že moji psi v této zkoušce obstáli se ctí. Test prověřuje kromě jiného i reakce psa na různé nepříjemné, nečekané či neobvyklé podněty a pes nesmí projevit ani náznak agresivity či paniky. Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, že francouzští testeři obvykle kombinují během testu různé metody, nelze se tedy na test předem „připravit“ jako na zkoušku. Bázlivý, agresivní či jinak nevyrovnaný jedinec sítem testu neprojde.

Z hlediska chovu považuji nadužívání několika málo "populárních" či snadno dostupných plemeníků za velmi nemoudré, neboť jejich opakované užití v chovu fatálně snižuje genetický fond plemene. Z hlediska genetické variability není věru prozíravé stále se opakující používání stejných krycích psů (protože: "je ve vedlejší vesnici", "musí vydělávat", etc.). I majitelé chovných psů by se měli chovat maximálně zodpovědně, a to s ohledem na budoucnost plemene,  hlavním kritériem nemá být finanční zisk z uskutečněného krytí. Majitel krycího psa musí umět odmítnout, neboť ne každé spojení je oboustranně vhodné.


 

 

Facebook Twitter Google