CZ EN

Výživa, zdraví, chov. Naše filozofie chovu


Výživa

Štěňata v růstu: zde nejsem příznivkyní žádných experimentů ani  "barfování", neboť mnohdy mohou experimenty napáchat více škody než užitku. Vím, že existují tábory příznivců "BARFu", kteří jsou přesvědčeni, že tento způsob výživy je nejlepší a blíží se přirozené stravě vlků. Jenže pes domácí už dávno není vlkem, zkušenost mého kamaráda, jenž byl chovatelkou donucen své štěně krmit BARFem a neustále řešil zažívací problémy, průjmy, hubenost, atd., je více než výmluvná. V okamžiku, kdy začal svého psa krmit za studena lisovanými granulemi, veškeré problémy ustaly a pes konečně přibral. Ale nechť si každý krmí dle vlastního rozumu, a to i třeba různými syrovými kostmi, skelety, či syrovým masem, ale já osobně tento způsob výživy štěňat považuji za rizikový, nicméně nikomu mé názory nevnucuji a používám vlastní "common sense"; proto krmím superprémivou značkou krmiva, určenou pro štěňátka (a později pro juniory) obřích plemen. Prckové samozřejmě dostávají i kvalitní maso, zeleninu, zakysané mléčné výrobky, kozí mléko, kozí a ovčí jogurty, sýry, atd. Kozí mléko a kozí jogurty jsou každodenní součástí jídelníčku všech mých psů, jak juniorů, tak i seniorů, používám ale pouze pasterizované kozí mléko. Nepřidávám žádné minerální doplňky, ale kloubní výživu dávám psům každodenně už od štěněte (a celoživotně), osvědčil se mi přípravek Aptus Aptoflex s obsahem kyseliny hyaluronové a také tablety GAG (CANINA) (plus doma připravovaný sulc z vepřových nožiček anebo z býčí oháňky), v době růstu je vhodný pravidelný přísun vitamínu C, tento vitamín dávám i seniorům. S výjimkou mého prvního php Falca jsem u mých psů nikdy nezaznamenala žádnou formu "nežravosti", všichni baští s náramnou chutí a zejména fenky by sežraly cokoliv a kdykoliv.

Kašička z kozího mléka

 

Od určitého věku už přecházíme na doma připravovanou stravu, která sestává pouze z vysoce kvalitních surovin, určených pro humánní spotřebu, maso pochází výlučně z velkoobchodu Makro, od řezníka anebo z farem, po otřesné zkušenosti s kvalitou masa ZÁSADNĚ nepoužívám maso určené pouze pro psy, dodnes mám v živé paměti, čím si kdysi musel projít Falco po komzumaci syrového hrubomletého masa z "Vet....xu" (zvracení krve, následná dlouhodobá léčba + domácí výživa infůzemi, atd.). Ještě jednou jsem pak dala šanci jinému dodavateli a nestačila se divit, když místo "luxusních krůtích filetů" jsem po rozmražení balíčků zjistila, že jsem si za nehoráznou cenu přivezla domů jakýsi smrdutý vepřový ořez a následně jsem pak musela s paní majtelkou onoho obchodu ("Do p...í mi...y") dlouze řešit reklamaci a vrácení peněz. Takže ne, děkuji, již nikdy více, v Makru se dá za rozumnou cenu pořídit kvalitní a veterinárně kontrolované čerstvé české maso (polské samozřejmě neberu). Kromě domácí stravy krmím kvalitním krmivem s vysokým podílem masa (bez konzervačních látek a nežádoucích aditiv).

Naši miláčkové spořádají s chutí kuřecí, krůtí, hovězí, králičí a jehněčí maso (jehněčí a skopové obstarávám z farmy, vepřové jim nedávám), milují také lososa, čerstvé sardinky a veškeré ryby. Krmnou dávku doplňují i vaječné žloutky, dále  přílohy (celozrnná rýže, kuskus, atd.)  a zelenina mrkev, hrášek, cukety, dýně, listový salát či zelené fazolky  z naší zahrady (v sezóně), rovněž vařená červená řepa, která je velice zdravá, příznivě působí na peristaltiku střev. Menu obohacuji bylinkami z vlastní produkce (hladkolistá petržel, libeček, řeřicha, kopr, atd.), přidávám rovněž panenský olivový olej z prvního lisování. Připravuji také domácí sušené maso (hodí se výborně např. na cesty), které připravuji v sušičce na ovoce a zeleninu, jen tak si mohu ohlídat jeho kvalitu a především původ (pouze maso určené pro lidskou spotřebu).

Rozhodně si nemyslím, že pyrenejský horský pes "je nenáročný na výživu", má sice pomalejší metabolismus, nicméně složení krmiva hraje ve výživě významnou roli, jelikož nejde o kvantitu, nýbrž o  kvalitu. Jsou jistě "chovatelé" a majitelé, kteří své psy krmí tím nejlevnějším, co je na trhu k mání, a psi "tak nějak vyžijí", ale  především v době intenzivního růstu (a přezubování) nelze v žádném případě nic ošidit a ani v dospělosti  nelze toto plemeno odbývat nějakými granulemi pochybného složení.

Dospělé psy krmím všechny společně dvakrát denně, často proběhne i nějaká ta odpolední svačinkalaughing v podobě kozího jogurtíku, kozího mléka, atd. Neznám nic takového, jako je agrese při společném krmení, moji psi jsou od malička vedeni ke "veřejnému stravování" a samozřejmě také k tomu, že jim mohu kdykoliv sáhnout do misek. Trénuji to prostřednictvím přidáváním dobrot do misky už od štěněcího věku. Starší jedinci jsou krmeni i vícekrát denně, a to po menších porcích. Po jídle naše psy odděluji, aby nedováděli a mohli v klidu trávit, což je nesmírně důležité z důvodu prevence torze žaludku, o níž bude podrobněji pojednáno v kapitole věnované zdraví.

RaJ (pro mladší ročníky = "Restaurace a Jídelny", státní podnik) u nás doma

Přátelé a známí se shodují, že by u nás chtěli býti psem. A asi na to něco je, protože zatímco mým psům dopřávám, a než abych si pořídila "něco na sebe", raději koupím psům nějakou tu pořádnou flákotu.  A až v "pokročilém věku", když jsem jednou takhle po ránu zjistila, že mě nějak "dloube" v koleni, jsem si slavnostně zakoupila svůj první (a poslední) Colafit.

  Příklady surovin

 Tatarák z čerstvého lososa

Čerstvé sardinky

Hlava a ořez z lososa z plzeňské rybárny

 

Libové hovězí maso a kachní žaludky

Čerstvé kozí maso z farmy

 

Sušené maso a domácí masové konzervy

Pro ty zájemce, kteří by chtěli domácí sušení masa také vyzkoušet, nabízím mé „how how“. Je ideální zvolit netučné maso (tuk prodlužuje dobu sušení a zkracuje naopak čas skladování masa), metodou pokus-omyl jsem došla k závěru, že nejlepší na sušení jsou velké kuřecí filety, neprorostlé hovězí maso anebo také hovězí srdce (blány, lůj a různé srdeční "trubice" se musí odkrojit). Dělala jsem pokusy i s hovězími játry, ale maso nebylo rovnoměrně prosušené a typická struktura jater se ukázala jako ne zcela ideální pro tento způsob úpravy (játra se neprodyšně přilepila na síta a nikomu nepřeji odstraňovat ten "hnus" a následně mýt i ta síta...).

Maso tedy osuším a dobře naostřeným velkým nožem nakrájím přes vlákna na cca 0,5 cm silné plátky, je-li třeba maso poněkud tvarově „zkrotit“, zlehka ho naklepu paličkou na maso, abych neporušila jeho strukturu, v létě maso dochutím i bylinkami ze zahrady. Takto připravené maso nakladu na síta sušičky (plátky se nesmějí překrývat), sestavím sušičku a uháním s ní do sklepa, kde nechám sušičku samostatně pracovat cca 10 – 12 hodin, tedy např. ideálně přes noc (v kuchyni mám zakázáno sušit, citlivějším jedincům se údajně zvedá z pachu sušícího se masa žaludek, ale podle mého názoru to voní velmi příjemně wink). Usušené maso skladuji v uzavřených sáčcích v mrazničce, ale většinou to není ani třeba, protože po masu se doslova jen zapráší a už je třeba připravit další dávku.

Z masa určeného pro lidskou spotřebu vyrábím také domácí masové konzervy. K jejich výrobě mne přivedla mnohy tristní kvalita i nehorázné ceny některých produktů. Předem připravenou směsí masa (českého původu), složenou např. z kuřecí, krůtí svaloviny (nebo hovězího, lososa, jehněčího, atd.) a drobů  + zeleniny (mrkve, dýně, atd.), celozrnné rýže nebo kuskusu, plus trošky panenského olivového oleje naplním zavařovací sklenice a zavařím v parní troubě. Naši psi se po mých konzervách mohou "utlouci" a já si opět mohu pohlídat kvalitu a původ vstupních surovin. Výhodou domácích konzerv je i to, že mohu sestavit individuální složení směsi (např. pro starší jedince, apod.).

Domácí konzerva

 



ZDRAVÍ

Pyrenejský horský pes patří ke zdravým plemenům, ale i u tohoto plemene se mohou objevovat některá onemocnění, vyskytující se obecně u všech velkých a obřích plemen - vývojová ortopedická onemocnění (DKK, DLK, atd.), torze žaludku, atd.. V některých liniích byla zaznamenána dědičná hluchota, luxace pately či oční vady (entropium, atd.), a proto je třeba věnovat pozornost výběru zdravých rodičů a  nepouštět do chovu postižené jedince.

U mých chovných fenek nechávám vyšetřovat nejen kyčle, pately,  ale i lokty a ramena. Jsem ráda, že se z mé iniciativy podařilo v KCHMPP prosadit - k uchovnění povinné - vyšetření patel a omezení chovu na postižených jedincích. Všichni moji psi byli oficiálně vyšetřeni na LP již v dobách, kdy toto vyšetření nebylo ještě podmínkou pro zařazení do chovu, neboť já považuji posouzení pately za naprosto elementární zdravotní vyšetření, které je navíc neinvazivní, tj. bez nutnosti sedace. Všechna tato vyšetření jsou oficiální a doložená příslušným certifikátem, zdravotní výsledky typu "bez nálezu", které nejsou nijak doložitelná, na mne působí krajně nedůvěryhodně.

U všech mých chovných  jedinců  nechávám také stanovit i genetický profil a současně je nechám otestovat i na degenerativní myolopatii (DM). DM je geneticky podmíněné autozomálně recesivní onemocnění, pyrenejský horský pes patří k částečně predisponovaným plemenům.


DKK a luxace pately

S dysplazií kyčelního kloubu, která je mnohými označována jako ryze „hereditární defekt“, je to ve skutečnosti poněkud komplikovanější. Podle řady vědeckých studií je vznik DKK výsledkem souhry multifaktoriálních faktorů, a to především environmentálních a biomechanických, v tomto procesu samotná genetika hraje pouze částečnou roli, většinou se uvádí, že genetika má podíl na vzniku DKK přibližně ve 30 %. Štěňata se rodí se zdravými klouby, nejkritičtější období pro vznik DKK je prvních 8 týdnů života. Štěňata by se neměla v žádném případě pohybovat po kluzkém povrchu, neboť jednou ze zásadních podmínek, ovlivňující správné utváření acetubula, je přiměřený pohyb po měkkém (nejlépe travnatém) povrchu + vyvážená strava bez přemíry bílkovin. Zásadně nekrmit ad libitum!!!

Podle některých studií  ovlivňuje vývoj kloubů i vnější teplota, při nižších teplotách, tj. jsou-li štěňata v prvních týdnech života ustájena venku, nedochází ke správnému prokrvování, a tak vzniká i vyšší riziko rozvoje DKK. Přesto lze jen velmi těžko predikovat, zda se DKK u toho či onoho jedince projeví, tj. někdy si geny dvou jedinců prostě "nesednou". Oba rodiče i jejich předkové mohou mít "nulové" kyčle a přesto se u jejich potomstva může vyskytnout DKK i vyššího stupně. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že mnohdy k vzniku problému bohužel postačí jen trocha nepozornosti, neboť hyperaktivní štěně může přijít velmi snadno k  úrazu; např. takový pád z velké výšky v raném věku může mít fatální důsledky v podobě DKK, byť se se DKK může projevit pouze na jednom kloubu. Klinický nález navíc nemusí vůbec korespondovat se skutečným stavem, tj. jedinec s DKK může prožít zcela plnohodnotný život bez jakýchkoliv pohybových problémů či omezení.

A naopak, paradoxně jedinec s klinickým nálezem 0/0 může mít celoživotně obtíže s pohybem, neschopností normálně sedět, chůzí do schodů a ze schodů, vyměšováním vsedě, nástupem do auta, atd. Ano, bohužel přesně taková je bohužel moje vlastní zkušenost s mým prvním, dnes již nežijícím php. Na základě mých zkušeností bych si nikdy nedovolila soudit, zda ten či onen jedinec  "má právo" být uchovněn a mít či naopak nemít potomstvo a nebo dokonce zasvěceně tvrdit, že  DKK předává nejen svým přímým potomkům, ale do dalších generací.

Aniž bych si dovolila problematiku DKK jakkoliv zlehčovat či nedejbože bagatelizovat, neboť rozhodně má smysl hlídat a monitorovat zdraví populace, přesto se ale domnívám, že existují i jiné, velmi závažné ortopedické problémy, a to konkrétně luxace pately (kolenní čéšky), zejména pak její vyšší stupeň. Těžké případy luxace čéšky lze řešit pouze operativně, jinak hrozí trvalá deformace končetin a naprostá neschopnost pohybu, končící bohužel v řadě případů fatálně. Vzhledem k tomu, že se jedná o prokazatelně dědičně podmíněné onemocnění, lze považovat za nezodpovědné a z hlediska zdraví zcela nepochopitelné, že je možné v druhém klubu jedince, postižené vyšším stupněm luxace pately, přesto i uchovnit a tedy pustit do chovu (!). To, že takový přístup má na zdraví populace php jednoznačně negativní vliv, snad netřeba zdůrazňovat.

Více o luxaci pately zde:

Doporučuji k prostudování tento zajímavý příspěvek k problematice DKK:

Za přečtení stojí i tato teorie:

  

Dědičná oční onemocnění (entropium, ektropium, progresivní retinální atrofie – PRA, atd..)

Vědomý nebo dokonce opakovaný chov na postižených jedincích je v rozporu s čl. 3.4 Řádu ochrany zvířat při chovu psů ČMKU a jedná se o týrání chovem. Vzhledem k tomu, že v ČR je volný chov (nikoliv řízený), mají chovatelské kluby v tomto ohledu bohužel velmi omezené pravomoci, v případě podezření na výskyt dědičných očních vad z určitých spojení a taktéž v případě podezření na provedený operativní zákrok na očích (operace entropia) mohou sice poradci chovu nedoporučit opakovat to či ono spojení, ale to je tak bohužel vše. Vždy se bohužel najde "chovatel"(ka), který (která) bez ohledu na doporučení poradce chovu opakuje stále tatáž problematická spojení. Zdraví má být na prvním místě a chovatelé by se měli řídit řády ČMKU a dodržovat etický kodex chovatele.

Více informací o dědičných očních vadách zde:

 

Torze žaludku

 

Onemocnění přenášená klíšťaty

Klíšťata jsou přenašeči závažných infekcí, v oblasti středomoří jsou klíšťata druhů Rhipicephalus sanguineus a Dermacentor reticulates původci babeziózy, která byla bohužel zaznamenána již u nás, konkrétně na Moravě. V našich zeměpisných šířkách patří k dalším infekcím, přenášených klíšťaty, především Lymská borelióza, za niž je zodpovědné klíště obecné, dále pak anaplazmóza, způsobená mikroorganismem Anaplasma phagocytophilum, jehož přenašečem je klíště Ixodes ricinus (a hostitelem jsou hlodavci). Posledně jmenované závažné bakteriální onemocnění bylo poprvé zaznamenáno v roce 1997 ve Slovinsku. Naše psy standardně očkujeme proti Lymské borelióze, bohužel očkování proti anaplasmóze zatím k dispozici není. I když toto onemocnění může do jisté míry probíhat nerozpoznáno skrytě po řadu měsíců, nedoporučuji podceňovat viditelné příznaky, mezi něž patří náhlé nechutenství, zchvácenost, neschopnost pohybu, vysoká horečka, průjem, atd. Neléčená anaplazmóza může vést k ochrnutí, postižení vnitřních orgánů (játra, ledviny, slezina), ba dokonce i k oslepnutí. V případě byť jen podezření na tuto i jakoukoliv jinou nemoc přenášenou klíšťaty (nebo i pakomáry) neotálet a ihned navštívit veterináře, krevní test na protilátky v krvi odhalí příčinu a jen tak může být včas zahájena antibiotická léčba. Naše Huesca toto vážné onemocnění v mládí prodělala, infekci si s největší pravděpodobností „přivezla“ z výstavy v Polsku. Tehdy byla anaplazmóza u nás prakticky ještě neznámá a jen díky pohotovosti našeho veterináře se podařilo ji včas začít léčit, ale přesto bohužel v jejím případě mělo onemocnění mimořádně těžký průběh a několik nekonečných týdnů se pohybovala na hranici mezi životem a smrtí. Potravu ani tekutiny nepřijímala, a proto musela být vyživována prostřednictvím infůzí, léčba antibiotiky musela být doplněna i o kortikoidy, neboť její imunitní systém začal "bojovat sám proti sobě". Díky její neuvěřitelné životaschopnosti přežila, byť s nádvahou (vedlejší účinky Prednisonu). 

 

Naše filozofie chovu

Celá naše smečka žije ve vzájemné harmonii, všichni psi žijí společně, a byť se občas mezi fenami mohou projevovat určité názorové střety, a to zejména v období říje anebo v době dospívání a s tím spojeného usilování o pozici alfa feny, vše jsme ale zatím vždy zvládli. Jezdíme s nimi na dovolené, vybíráme místa, kde jsou vítáni (umějí se chovat i v hotelech), procestovali s námi velký kus Evropy, zkrátka sdílejí s námi náš všední i nevšední život; a to vše je možné jen za předpokladu, že nebudeme vlastnit x psů, kteří neznají nic jiného, než být zavřeni v kotci (kotce nevlastníme!), neboť nepochybně pak už bychom nebyli schopni se jim věnovat tak, jak se jim věnujeme nyní. Po početnější smečce netoužíme, jsme to, čemu se říká v Německu "Hobby Züchter". Naše Huesca je ve věku, kdy by teoreticky za sebou mohla mít min. 3 vrhy, ale naší ambicí rozhodně není nadprodukce "super štěňat", jelikož pro tento účel psy nechováme, a fena není "mašina na štěňata", máme prostě poněkud odlišnou filozofii než jiné CHS tohoto plemene. A opravdu nemůžeme a hlavně nechceme "konkurovat" počtem odchovů těm, kteří "sekají štěňata jako Baťa cvičky", a to bez ohledu na smysluplnost či přínos daného spojení pro plemeno, kondici chovné feny, atd.

I kvůli psům jsme se přestěhovali na okraj Plzně, kde mají k dispozici rozsáhlý pozemek (a samozřejmě mají trvalý přístup do domu), romantický výhled na řeku a údolí a mohou zde zcela nerušeně halekat do dáli, aniž by nejbližšímu sousedovi stoupal krevní tlak a jeho paní měla z toho „věčného štěkání těch štěkavců zase migrénu“, nota bene, když se „ještě přidala ta doga vašeho bratra, tak to už jsem si musela vzít prášek na hlavu“. Nám se ulevilo od věčných stížností a bývalé paní sousedce, jak doufám, i od jejího bolehlavu.

Každému zájemci o štěně doporučuji, aby si nejprve důkladně prostudoval informace o plemeni, objel vytipované CHS, pohovořil si s chovateli, prohlédl si chovné jedince, a především si bedlivě všímal i prostředí, v němž jsou psi drženi. Teprve až poté, tj. na základě důkladného zvážení, založeného na vlastní zkušenosti a s pomocí zdravého rozumu i intuice, se samostatně rozhodl, a nikoliv na základě "zaručených informací" od samozvaných "odbornic".

Jako zájemce o štěně by mne jednoznačně odradily pomluvy ostatních chovatelů, nikdy bych si nevzala štěně od člověka, který "kydá špínu" na jiné chovatele php, popř. poskytuje "odborné rady" na různých sociálních fórech.

Harmonie mezi matkou a dcerou (Huesca a Alba)

 

Cestování s php 

 


 

Facebook Twitter Google