CZ EN

O nás

 

Od historie k současnosti

Pyrenejského horského psa jsem in natura poprvé spatřila v roce 1991 v zahraničí a ihned mne upoutal a já začala po tomto nádherném a impozantním psovi toužit.Tehdy však nebylo nikterak snadné získat podrobnější informace o plemeni, s výjimkou povrchních encyklopedií, dostupná literatura prakticky žádná, a proto jsem navštívila několik výstav, mimo jiné i speciální výstavu molosů v Plzni, kde byl ovšem vystavován pouze jediný příslušník plemene. Další jedinec patřil jakémusi porevolučnímu zbohatlíkovi (respektive bývalému vekslákovi), ten si jej na počátku "divokých devadesátek" jakožto symbol "společenského statutu" dovezl z Holandska a brzy se jej bohužel zbavil, neb zjistil, že "neposlouchá jako vlčák".

 
 

2004

 

V dubnu 2004 přišel z Moravy do naší rodiny první "gentle giant" Falco, rozhodnutí to bylo spíše emotivní než racionální, protože náš senior bobtail v té době již trpěl vážným srdečním onemocněním a veterináři mu predikovali jen pouhých pár týdnů života. S příchodem Falca však doslova ožil a nakonec spolu ti dva strávili ještě více jak půl roku společného života, vyplněné vzájemným řáděním. Tehdy jsem toho o plemeni ani o zdejších CHS opravdu moc nevěděla, a tak jsem asi jako každý začátečník vybírala hlavně podle prezentace na webu. Falco byl sice hodný a poslušný, založením ale hodně přecitlivělý a a nepříliš sebevědomý introvert, kterého spousta - pro jiného psa poměrně běžných situací a jevů - nadmíru stresovala, a jeho labilní a ne zcela vyrovnaná povaha občas způsobovala nepříjemné situace, někdy úsměvné, někdy ale už méně.

2009

V mezičase už jsem pečlivě sledovala chov v zahraničí, studovala genealogické linie a dlouze přemýšlela nad tím, odkud k nám přijde budoucí členka smečky, jasno jsem měla především v tom, že fenka by měla mít silnou kostru a být především povahově zcela vyrovnaná (a socializovaná) a mít v rodokmenu  předky ze starých liní. 

Nejvíce mne oslovili pyrenejští horští psi ze Španělska, tamní chovatelé velmi dbali na udržení původního starého horského typu, jedinci ze Španělska byli rustikální, "strong boned" a měli "magnifique" výraz, a tak plně odpovídali mé představě o typickém patou. Mým záměrem bylo importovat fenku správného fenotypu, nepříbuznou na linie v ČR, kterážto bude představovat přínos pro chov, bude disponovat kvalitním genofondem a především sebevědomou a vyrovnanou povahou.

Dnes stačí párkrát kliknout a člověk najde prakticky vše, ale v dřevních dobách před existencí sociálních sití tomu tak nebylo, informace se musely složitě dohledávat a ověřovat, dnes naopak vzniká opačný problém - v té přemíře informací odlišit relevantní informace od naprostého balastu. Po několik let trvajícím procesu hledání jsem objevila CHS De Alba de los Danzantes, kde jako plemeník působil nádherný a impozantní Multi Ch Biadós (Elite A), pes doslova ztělesňující původní starý rustikální horský typ, pes mimořádně výstavně úspěšný a využitý opakovaně v chovu i ve Francii. Nebylo snadné najít „dokonalého jedince“; existuje sice mnoho krásných plemeníků s příkladnou hlavou, ale ne již se zcela ideální kostrou; Biadós však byl ideálem, u tohoto psa bylo vše sladěné v jeden harmonický celek – nádherná samčí hlava, výborný pigment, silná kostra a front, úhlení a vynikající pohyb. Bohužel jedinců tohoto typu není dnes již mnoho  není a paradoxně nejméně v zemi původu.

Na plánované spojení Biadóse s rustikální fenkou nádherného výrazu Cotiellou, dcerou legendárního Noustamica du Néouvielle, jsem čekala téměř rok, vyplněný častými telefonními rozhovory s chovateli, uskutečněnými s pomocí překladatelky, díky nimž jsem nabyla jistotu, že tito chovatelé dbají v chovu nejen na typ, ale především na vyrovnaný charakter. V domě chovatelů jsme pak zanedlouho strávili několik nezapomenutelných dní, které nám mnoho daly, neboť tito velice srdeční a pohostinní lidé se nám po celou dobu pobytu ve Španělsku velice věnovali a dozvěděli jsme se spoustu užitečných informací o plemeni. Ve Španělsku jsme poprvé spatřili velmi typické jedince, diametrálně zcela odlišného typu, než jaký jsme vídali v ČR. O výběru fenky nebylo pochyb, Kora de Alba de los Danzantes alias "Huesca" byla ze všech štěňat to nejveselejší a už v osmi týdnech věku byla výborně stavěná, měla velice pěknou hlavu a správný výraz, vynikající pigment, pevné dvojité paspárky, byla nebojácná, sebevědomá a zvídavá, dlouhou zpáteční cestu k nám domů (2000 km) zvládla ve skvělé náladě.

S příchodem Huescy vtrhl do našich „fádních“ životů nezkrotný uragán, který rozvířil i dosud poklidné vody Falcova staromládeneckého života, tato živelná potvůrka svým nezdolným jižanským temperamentem a neskutečně pozitivní a veselou povahou převrátila vše naruby, a proto můžu směle hovořit o životě před Huescou a po Huesce. Až díky Huesce jsem měla možnost poznat správnou povahu php.

Když po téměř ročním čekání na vydání exportního PP (ve Španělsku je vydání exportního PP zdlouhavou procedurou) kýžený dokument konečně dorazil, začali jsme s ní jezdit na výstavy, Huesca byla od počátku mimořádně úspěšná a v krátké době a velmi snadno, jen jakoby mimochodem, splnila podmínky pro udělení juniorských i národních šampionátů, jakož i titulu C.I.B. A v pouhých třech letech se stala mnohonásobnou šampionkou i držitelkou dlouhé řady titulů BOB, CACIB, držitelkou několika kvalifikací na Cruft's,  atd..

 

Hola! Huesca na rodné hroudě :)
 
 

S chovateli Huescy nás od té doby pojí vřelé přátelství. Od roku 2010 také pravidelně jezdíme na národní výstavu pyrenejských plemen do Argéles Gazost ve Francii; tato výstava je každoročně nejdůležitější akcí, na níž se setkávají chovatelé a milovníci pyrenejských plemen doslova z celého světa, snad i díky této akci se nám daří i rozšiřovat naše poznatky a prohlubovat si tak soustavně přehled o minulosti, současnosti i vývoji toho úžasného plemene. Zúčastňujeme se také speciálních výstav, pořádaných kluby pyrenejských plemen v zahraničí, s našimi psy jsme uspěli ve Francii, Itálii či v Holandsku.

 

Huesca se svou chovatelkou Nieves

 

V roce 2014 se naše smečka rozšířila o Aránka a Albinku, oba potomky Huescy. Arán jako první php z ČR dosáhl titulu CH Francie a 2x získal tituly BOB a BIS (2017 a 2018) na této prestižní výstavě ve Francii, což byl pro nás nepředstavitelný úspěch, v jaký bychom nikdy nedoufali.

Aránek, BIS Argeles 2017

 

V roce 2018 do smečky přibyla i temperamentní fenka Biesca, dcera Albinky a španělského plemeníka Xica, pocházejícího z naší spřátelené CHS De Alba De los Danzantes. Naše smečka žije pospolu ve vzájemné harmonii, kotce nemáme (a zásadně je odmítáme, php do kotce nepatří; více viz v kategorii "Naše filozofie ").

Od roku 2005 jsem členkou KCHMPP, jsem rovněž dlouholetou členkou francouzského klubu pyrenejských plemen R.A.C.P. 

 

 
Huesca a její potomci Arán a Alba, Pyreneje 2014
 
 

Další generace - Arán, Albinka a Biesca
 

 
Tři generace našich holek - Huesca (téměř 10 a půl roku), Alba, Biesca
 
 
Facebook Twitter Google