CZ EN

O nás

 

Od historie k současnosti

Pyrenejského horského psa jsem in natura poprvé spatřila v roce 1991 v zahraničí a ihned mne upoutal a já začala po tomto nádherném a impozantním psovi toužit.Tehdy však nebylo nikterak snadné získat podrobnější informace o plemeni, s výjimkou povrchních encyklopedií, dostupná literatura prakticky žádná, a proto jsem navštívila několik výstav, mimo jiné i speciální výstavu molosů v Plzni, kde byl ovšem vystavován pouze jediný příslušník plemene. Další jedinec patřil jakémusi porevolučnímu zbohatlíkovi (respektive bývalému vekslákovi), ten si jej na počátku "divokých devadesátek" jakožto symbol "společenského statutu" dovezl z Holandska a brzy se jej bohužel zbavil, neb zjistil, že "neposlouchá jako vlčák".

 
 

2004

 

V dubnu 2004 přišel z Moravy do naší rodiny první "gentle giant" Falco, rozhodnutí to bylo spíše emotivní než racionální, protože náš senior bobtail v té době již trpěl vážným srdečním onemocněním a veterináři mu predikovali jen pouhých pár týdnů života. S příchodem Falca však doslova ožil a nakonec spolu ti dva strávili ještě více jak půl roku společného života, vyplněné vzájemným řáděním. Tehdy jsem toho o plemeni ani o zdejších CHS opravdu moc nevěděla, a tak jsem asi jako každý začátečník vybírala hlavně podle prezentace na webu. Falco byl hodný a poslušný, založením ale hodně přecitlivělý a jemný introvert, kterého spousta - pro jiného psa poměrně běžných situací a jevů - nadmíru stresovala. Oč méně vlastní mu byla výstavní „kariéra“, o to více se etabloval jako rodinný mazel, oddaný společník a neúplatný hlídač, závislý na paničce, kterou nikdy nespustil z oka a statečně ji chránil, když měl pocit, že je v ohrožení.

2009

V mezičase už jsem pečlivě sledovala chov v zahraničí, studovala genealogické linie a dlouze přemýšlela nad tím, odkud k nám přijde budoucí členka smečky, jasno jsem měla především v tom, že už nechci php z české CHS, neboť fenka by měla mít silnou kostru a být především povahově zcela vyrovnaná a socializovaná a mít v rodokmenu  předky z nejuznávanějších starých  liníí.

Nejvíce mne oslovili pyrenejští horští psi ze Španělska, tamní chovatelé velmi dbali na udržení původního starého horského typu, jedinci ze Španělska byli rustikální, "strong boned" a měli typický výraz, a tak plně odpovídali mé představě o typickém patou. Mým záměrem bylo importovat fenku správného fenotypu, nepříbuznou na linie v ČR, kterážto bude představovat přínos pro chov a bude disponovat kvalitním genofondem a vyrovnanou povahou. Volba proto padla na významnou a velmi ceněnou CHS De Alba de los Danzantes, kde jako plemeník působil nádherný a impozantní Multi Ch Biadós (Elite A), pes doslova ztělesňující původní starý rustikální horský typ silné kostry, pes mimořádně výstavně úspěšný a využitý opakovaně v chovu i ve Francii. Nebylo snadné najít „dokonalého jedince“; existuje sice mnoho krásných plemeníků s příkladnou hlavou, ale ne již se zcela ideální kostrou; Biadós však byl ideálem, u tohoto psa bylo vše sladěné v jeden harmonický celek – nádherná samčí hlava, výborný pigment, silná kostra, vynikající front, úhlení a pohyb. Bohužel jedinců tohoto typu není dnes již mnoho a paradoxně nejméně v zemi původu.

Na žádoucí spojení Biadóse s rustikální fenkou nádherného výrazu Cotiellou, dcerou legendárního Noustamica du Néouvielle, jsem čekala téměř rok. V domě chovatelů jsme pak zanedlouho strávili několik nezapomenutelných dní, které nám mnoho daly, neboť tito velice srdeční a pohostinní lidé se nám po celou dobu pobytu ve Španělsku velice věnovali a dozvěděli jsme se spoustu užitečných informací o plemeni. Ve Španělsku jsme poprvé spatřili velmi typické jedince, diametrálně zcela odlišného typu, než jaký jsme vídali v ČR. O výběru fenky nebylo pochyb, Kora de Alba de los Danzantes alias "Huesca" byla ze všech štěňat to nejveselejší a už v osmi týdnech věku byla výborně stavěná, měla velice pěknou hlavu a správný výraz, vynikající pigment, pevné dvojité paspárky, byla nebojácná, sebevědomá a zvídavá, dlouhou zpáteční cestu k nám domů (2000 km) zvládla ve skvělé náladě.

S příchodem Huescy vtrhl do našich „fádních“ životů nezkrotný uragán, který rozvířil i dosud poklidné vody Falcova staromládeneckého života, tato živelná potvůrka svým nezdolným jižanským temperamentem a neskutečně pozitivní a veselou povahou převrátila vše naruby, a proto můžu směle hovořit o životě před Huescou a po Huesce. Falca, který zprvu k její přítomnosti zaujímal spíše rezervovaný, až mírně žárlivý postoj, si svou bezprostředností i typickou ženskou „vyčůraností“ velice rychle získala, a záhy spolu vytvořili nerozlučnou dvojku, v níž jeden bez druhého neudělal ani krok.

Když po téměř ročním čekání na vydání exportního PP (ve Španělsku je vydání exportního PP zdlouhavou procedurou) kýžený dokument konečně dorazil, začali jsme s ní jezdit na výstavy, Huesca byla od počátku mimořádně úspěšná a v krátké době a velmi snadno, jen jakoby mimochodem, splnila podmínky pro udělení juniorských i národních šampionátů, jakož i titulu C.I.B. A v pouhých třech letech se stala mnohonásobnou šampionkou i držitelkou dlouhé řady titulů BOB, CACIB, držitelkou několika kvalifikací na Cruft's,  atd..
S chovateli Huescy nás dodnes pojí vřelé vztahy, zůstáváme s nimi v trvalém kontaktu. A s klidným svědomím mohu říci, že po letech strávených s Huescou jsem si naprosto jista, že od těchto chovatelů bych si vzala štěně kdykoliv znovu.

Od roku 2010 také pravidelně jezdíme na národní výstavu pyrenejských plemen do Argéles Gazost ve Francii; tato výstava je každoročně nejdůležitější akcí, na níž se setkávají chovatelé a milovníci pyrenejských plemen doslova z celého světa, snad i díky této akci se nám daří i rozšiřovat naše poznatky a prohlubovat si tak soustavně přehled o minulosti, současnosti i vývoji toho úžasného plemene. Zúčastňujeme se také speciálních výstav, pořádaných kluby pyrenejských plemen v zahraničí, s našimi psy jsme uspěli ve Francii, Itálii či v Holandsku.

Od roku 2005 jsem členkou KCHMPP, jsem také již delší dobu členkou francouzského klubu pyrenejských plemen R.A.C.P. 

 

Hola!



Huesca jako štěně
 



Huesca a její chovatelka Nieves






2014

V tomto roce se naše smečka rozšířila o pejska Arána a fenku Albu z našeho prvního vrhu, uskutečněného s nádherným plemeníkem zajímavé směsi skandinávsko-francouzské krve z Finska; oproti původnímu plánu ponechat si pouze fenku zůstal doma i Aránek.

 

 
Aránek a Albinka
 
Alba a Andorra (Finsko)


Huesca, Falco, Arán a Alba



 

Naše filozofie

Celá naše smečka žije ve vzájemné harmonii, všichni psi žijí společně. Jsou pro nás právoplatnými a milovanými členy rodiny a vše se točí okolo nich. Jezdíme s nimi na dovolené, vybíráme místa, kde jsou vítáni (umějí se chovat i v hotelech), procestovali s námi velký kus Evropy, zkrátka sdílejí s námi náš všední i nevšední život; a to vše je možné jen za předpokladu, že nebudeme vlastnit x psů, kteří neznají nic jiného, než být zavřeni v kotci (kotce nevlastníme), neboť nepochybně pak už bychom nebyli schopni se jim věnovat tak, jak se jim věnujeme nyní. Po početnější smečce netoužíme, jsme to, čemu se říká v Německu "Hobby Züchter". Naše Huesca je ve věku, kdy by teoreticky za sebou mohla mít min. 3 vrhy, ale naší ambicí rozhodně není nadprodukce "super štěňat", jelikož pro tento účel psy nechováme, a fena není "mašina na štěňata", máme prostě poněkud odlišnou filozofii než jiné CHS tohoto plemene.

Všichni naši psi mají jako jediní z ČR úspěšně složené testy povahy ve francouzském klubu R.A.C.P. Typická, tj. vyrovnaná a sebevědomá povaha bez známek agresivity či bázlivosti je naší naprostou prioritou. A proč klademe takový důraz na povahu? Třebaže je patou velmi jemný, až něžný, přesto to není pes pro každého, neboť má - vzhledem k jeho původnímu poslání, tj. samostatné ochraně stád před predátory - sklon k vlastní iniciativě a rozhodování. Patří k velkým, až obřím plemenům, a proto každý povahově nevyrovnaný jedinec může představovat jistý problém, a to nejen pro jeho majitele, nýbrž i pro jeho okolí. Zájemce o štěně by si měl velmi pečlivě vybírat CHS a vyhnout se takovým, kde jsou php drženi izolovaně v kotcích. Také by si měl prohlédnout matku štěňat, tj. její chování a reakce, je-li fena bázlivá (a bázlivost by nikdy neměla být  interpretována jako "rezervovanost"), bude vlohy k nevyrovnanému charakteru předávat  i svému potomstvu. Povahově nevyrovnaní jedinci by nikdy neměli být použiti v chovu, etický a morální imperativ však není vlastní všem chovatelům, bohužel ale ku škodě plemene.

Především kvůli psům jsme se přestěhovali na okraj Plzně, kde mají k dispozici rozsáhlý pozemek (a samozřejmě mají trvalý přístup do domu), romantický výhled na řeku a údolí a mohou zde zcela nerušeně halekat do dáli, aniž by nejbližšímu sousedovi stoupal krevní tlak a jeho paní měla z toho „věčného štěkání zase migrénu“, nota bene, když se „ještě přidala ta doga vašeho bratra, tak to už jsem si musela vzít prášek na hlavu“. Nám se ulevilo od věčných stížností a bývalé paní sousedce od bolehlavu.

 
 Francie, St. Tropez


 

Francie, Pyreneje
mudlinec

Alpy
 
 
Facebook Twitter Google