News 2011
© Mgr. Jitka Kriegerbecková, Ph.D. Upozornění: nezákonné kopírování a reprodukování veškerého obsahu je porušením autorských práv a jako takové může být předmětem trestního oznámení!
28.12.2011 Přidáno několik nových fotografií Falcova syna Absinta, který má domov v milující rodině v Holandsku (za fota moc děkuji paní Van Gils)
Po delší době jsme obdrželi zprávy o obou Falcových synech, kteří žijí spokojený život v Holandsku. Foto pochází z jejich společného setkání (moc děkujeme Vincentovi a Marloes).
Alexej (Odie) a Absint (Abík)
03.12.2011 MV Wels I, A. Posuzovala: Eva Liljekvist-Borg, Švédsko. Hodnocení: V1, CACA, CACIB.
04.12.2011 MV Wels II, A. Posuzovala: Uschi Eisner, Rakousko. Hodnocení: V1, CACA, CACIB.
Druhý adventní víkend byl ve znamení naší vůbec poslední letošní a pro nás již tradiční (dvou)výstavy v rakouském Welsu. A jelikož již máme v Rakousku vše splněno, výstavu jsme pojali jako ryze pohodovou záležitost. Přilákala nás mimo jiné i účast rozhodčí ze Švédska, a to zejména proto, že chov php v této severské zemi je na skutečně vysoké úrovni a rozhodčí ze Švédska předchází pověst nekompromisních, ale kompetentních posuzovatelů. V sobotu jsme přišli na řadu krátce po půl dvanácté. Na výstavě se sešlo celkem 5 php (2 psi a 3 feny), rozhodčí, sympaticky působící dáma v nejlepších letech, se ukázala být jako mimořádně přísná, u php byly zadány pouze dvě výborné, také u ostatních plemen převažovaly spíše velmi dobré, a to i v třídách šampionů. Huesca se naštěstí líbila a odnesla si ocenění V1, CACA i CACIB. V neděli (6 php) posuzovala nám již známá rakouská rozhodčí paní Eisner a Huesca si zopakovala stejný výsledek z předchozího dne – tedy V1, CACA i CACIB. O BOB se již potřetí utkala s pěkným mladým psem Daltonem Blatka, který si konečně na třetí pokus odnesl vítěze plemene (majiteli moc gratulujeme!). Skvělou výstavní sezónu jsme tedy i úspěšně zakončili, Huesca si k dobru připsala již 27. titul CACIB.
Posudek (sobota): feminní fenka, pěkná hlava a hřbet...nečitelné...správné úhlení, správný pohyb, srst ve vývoji (development?)
Posudek (neděle): silná, ale velmi typická samičí hlava, výborný pigment, dobře nasazené ucho, správná linie hřbetu, dobře stavěná, volný pohyb, pěkné osrstění, milá povaha.
Sobota
Neděle
Huesca a Dalton Blatka
Huesca se svým obdivovatelem Daltonem
Falco s rakouskou holčičkou
Netřeba komentáře...
29.11.2011 Huesce byl udělen titul Rakouský šampion.
19.11.2011 MV Nitra, SK. Posuzoval: Tibor Havelka, SK. Hodnocení: V1, CAC, CACIB, BOB. Udělen titul Slovenský Grand Champion.
Po několikaměsíční pauze jsme se vrátili na Slovensko, důvodem bylo získání posledního titulu CAC, potřebného k udělení titulu Slovenský grand šampion. Štěstěna nám byla nakloněna, neboť Huesca včas dohárala a my jsme se tudíž plánované výstavy nemuseli vzdát. Na slovenských výstavách kladně hodnotíme to, že php jsou posuzováni abecedně (podle originálního názvu plemene), není tedy nutné absolvovat úmorné čekání jako jinde. Areál v Nitře je také velmi příjemný, zaparkovat se dá prakticky téměř až u hal. Sešli se zde vesměs php z českých chovů, posuzoval nám již z minulosti známý slovenský rozhodčí Tibor Havelka, který se řadí k těm přísnějším. Jeho způsob posuzování se možná nemusí líbit každému, neb hlasitě hodnotí přednosti i nedostatky soutěžících, ale my jej velmi oceňujeme, jelikož je pro posluchačstvo velmi atraktivní a i laikům je ozřejměn standard plemene. Dámy nechť prominou, ale pro nás je pan Havelka prostě „chlap s gulama“, sebevědomý, nekompromisní, ale znalý. Huesca se v třídě šampionů utkala s jednou soupeřkou, vítězství bylo přiřknuto Huesce, stejně jako titul CACIB. O BOB se utkala s vítězným psem (taktéž z českého chovu), kterého předváděla mladá handlerka. Rozhodčí ocenil (cituji jeho komentář) na Huesce její kompaktní stavbu těla, správné držení ocasu v klidu i v pohybu, výborný pohyb i celkový výraz a udělil jí titul BOB. Na závěrečné soutěže jsme kvůli vlezlé zimě nečekali a oproti původnímu plánu se přesunuli přes Bratislavu a Vídeň do Wachau, kde jsme v pohodě u sklenky vína strávili zbytek víkendu. Vytčeného cíle jsme tedy dosáhli a Huesca si jako bonus vyběhala (nejen) v řadě již 25. titul CACIB, nýbrž i vítěze plemene, což nás samozřejmě těší. Fotografie z výstavy se tentokrát vůbec nepovedly.
Posudek (z větší části bohužel nečitelný): kvalitní hlava, výborný front, ...nečitelné..., dobré končetiny, ..nečitelné..., výborná v pohybu
Boj o klacek ve Wachau
Falco v Dunaji
06.11.2011 Mezinárodní výstava Stuttgart, Německo. Posuzovala: Monika Blaha, A. Hodnocení: Výborná 1, Anwartschaft Dt. Ch. VDH, CAC KfuH, CACIB
05.11.2011 Národní výstava Stuttgart, Německo. Posuzoval: Dr. Milivoje Uroševic, SER. Hodnocení: Výborná 1, Anwartschaft Dt. Ch. VDH, CAC KfuH, Sieger Stuttgart
Výstavy ve Stuttgartu, hlavního města spolkové země Baden-Württemberg a šestého největšího města Německa (cca 600 tisíc obyvatel), jsme se zúčastnili vůbec poprvé. Stuttgart je město proslulé produkcí jednoho z nejnoblesnějších vozů, značky Mercedes Benz. Původně jsme měli v plánu navštívit kromě výstavy i slavné muzeum této značky, leč nabitý program výstavy nám toto neumožnil, tak snad příště… Stuttgart je velmi pěkné město s typickou německou architekturou, všude zeleň, téměř neslyšná hromadná doprava (U-Bahn), regulace pohybu aut v centru a všudypřítomný důraz na ekologii z něj činí velmi příjemné místo na žití; ačkoliv je to vlastně velkoměsto, tak čistý vzduch by mu mohla mnohem menší česká města, a to včetně naší Plzně, tiše závidět… Když jsem ráno venčila naše psy v jednom z mnoha městských parků, potkávala jsem spoustu zdravě a energicky vyhlížejících seniorů při joggingu, další se okolo nás řítili kosmickou rychlostí na kolech, jiní provozovali velmi ostrý nordic walking. Až jsem se trochu styděla, že jsem – ve srovnání s nimi – takový lenoch. Obě výstavy se konaly v Messe Stuttgart, což je rozsáhlý hypermoderní výstavní areál přímo u letiště, díky perfektnímu značení nebyl problém se dostat do spletitého labyrintu nájezdů i do nadzemních garáží. Přejímka byla zorganizována tak, že vstupní list jako vstupenka neplatil, ale museli jsme se prokázat vstupenkou (zaslanou naštěstí se vstupním listem), tu ostraha přejela čtečkou, očkování kupodivu nikdo nekontroloval!
Php byli vystavování po oba dva dny v rámci speciální výstavy (Sonderaussstellung) zastřešujícího německého klubu maďarských pasteveckých plemen (Klub für ungarische Hirtenhunde – KfuH). Php byli v rozpisu bohužel uvedeni jako úplně poslední plemeno, v sobotu i v neděli jsme přišli na řadu až v 14.30, což bylo dosti únavné pro nás i pro psy. Využila jsem času k nákupu, stánkům se psími „doplňky“ byla vymezena další hala, měli zde neuvěřitelný výběr všeho možného i nemožného, prodírání mezi neuvěřitelnými davy lidí, kteří na výstavu dorazili, poněkud připomínalo frontové boje za socialismu, ale vše, co jsem našim miláčkům chtěla koupit, jsem sehnala, a to za velmi příznivé ceny. Díky rozsáhlosti areálu jsme se sice dost naběhali, ovšem byla spousta možností venkovního posezení a my jsme tak při kávě na venkovní terase obdivovali důmyslný architektonický ráz výstaviště, pozorovali vzlétající letadla z přilehlého letiště a klábosili s ostatními vystavovateli i návštěvníky. Od německých chovatelů jsem se dozvěděla i velmi zajímavé věci o systému chovu v Německu, mimo jiné i např. to, že krycí pes smí být použit max. 5x ke krytí (tj. max. 5 vrhů po jednom jedinci).
V sobotu byla Huesca oceněna jako V1 a získala taktéž pro nás velmi důležité čekatelství na šampiona Německa, dále pak titul CAC KfuH a jako vítězka i titul Stuttgart Sieger. V neděli obdržela další čekatelství, plus opět titul CAC KfuH, nakonec i CACIB. Tentokráte jsme obdrželi i poháry, a to dokonce přímo v kruhu, nicméně pro nás byl podstatný posudek (kartičky se nevydávají), na ten jsme po oba dva dny museli čekat až do 15.30., dříve se nevydávají. Vytčený cíl, tj. získat další potřebná čekatelství na CH Německa jsme tedy splnili a spokojeni mohli odjet domů.
Celkové hodnocen výstavy je kladné, až na to čekání na posouzení, které bylo dost vyčerpávající.
Největší pochvala ale náleží Falcovi; i když se musel strašně nudit, navíc po něm neustále lezly nějaké ty dětičky, pořád na něj někdo cizí sahal, byl úplně zlatý! Dokonce byl během mého focení u kruhu na nějaký čas "odložen" (uvázat nebylo kde) a přesto se choval naprosto vyrovnaně a s důstojným klidem očekával, až se k němu navrátím.
Posudek (neděle). Fena dobré výšky, pěkná hlava, nůžkový skus, tmavé oči a pigment, pěkná linie krku a hřbetu, korektní hřbet, úhlení v pořádku, osrstění v době výměny srsti
Posudek (sobota, velmi stručný...). Dobře nasazené uši,kompaktní tělo, .....nečitelné, korektní úhlení, hustá srst
Cestou domů nás také zastihla potěšující zpráva od majitelky Falcovy dcery Molly; Molly, ač to byla vůbec její první účast na mezinárodní výstavě a nemá nic "vyježděno" (byla pouze na 4 výstavách včetně té včerejší, na výstavy moc nejezdí), získala na MV v Praze (konané v neděli) známku V1 a CAC. Krásné Molly a její milé majitelce moc a moc gratulujeme a jsme rádi, že má Molly tak báječnou a milující paničku!!!
Messe Stuttgart
Huesca v kruhu
17.10.2011 SV KCHMPP
O víkendu jsem se coby divák zajela podívat na SV KCHMPP. Php posuzoval český (?) rozhodčí Andráš Polgár, posuzování bylo velmi přísné, védéčky ani déčky se nešetřilo. Přihlášeno bylo celkem 14 php, katalog jsem jako "nevystavující" neměla, a tak jsem některé php nebyla schopna identifikovat. Kromě otevřené třídy u fen a mezitřídy u psů (v každé této třídě po 4 php) byli všichni ostatní ve třídě sami. A co rozhodčí nejvíce vytýkal vystavovaným jedincům? Vesměs úzké hrudníky, někomu příliš vysoký stop, dalšímu pro změnu příliš nízký stop a úzkou hlavu, jinému pohyb a úhlení, atd. Merlin se výborně předvedl v pohybu, v mezitřídě se sešel s dalšími 3 psy, byla zadána jen jedna výborná, Merlin byl ohodnocen jako velmi dobrý 2, ostatní známky ve třídě – velmi dobrý 3 a dobrý, přičemž zejména ta "dobrá" se mi jevila vůči - z mého pohledu - velmi pěknému php dost krutou.
Ale takové jsou "holt" výstavy, názor rozhodčího se ne vždy shoduje s míněním publika. Na druhou stranu bylo posuzování velice zajímavé, rozhodčí hlasitě komentoval přednosti a nedostatky jednotlivých jedinců, ale snad nejvíce se rozohnil právě nad "úzkými hrudníky", což, jak vysvětloval naslouchajícím, je podle jeho mínění záležitost genetiky. Merlin si přesto odnesl velmi pěkný posudek, a jelikož z něj roste nádherný pes, tak uvidíme, jak se mu bude dařit v budoucnu. Má krásný pohyb, dobrou kostru, výbornou srst, výborné úhlení a velmi hezkou hlavu, jen na tom předvedení v kruhu by to chtělo více zapracovat. Na výstavách, jak známo, totiž rozhoduje právě předvedení a mnohdy i průměrní jedinci díky perfektní práci handlera vyhrávají nad těmi, kteří neumějí své kvality "prodat".
Molly, momentálně v nevýstavní kondici (bez srsti), byla ohodnocena jako velmi dobrá. Škoda jen, že ji její majitelka nepřihlásila do mezitřídy, do níž by věkem patřila, v konkurenci se staršími a vyspělejšími fenami je to vždy těžší… Každopádně setkání s "malými" i jejich majiteli bylo moc milé a ráda jsem viděla i některé další známé z výstav.
Merlin
Molly
Huesca, Molly a Falco (v pozadí)
Molly, spící Falco a Flora de la Cascade du Couplan (vlevo)
Merlin v kruhu
Záři - říjen 2011. Cestování po Evropě, účast na těchto výstavách:
25.09. MV Tulln Rakousko (vystaveno 7 php, 4 psi, 3 feny). Posuzovala: Gabriele Schrank, A. Hodnocení: V1, CACA, CACIB, BOB, BUNDESSSIEGER TULLN 2011, Crufts Qualification (2012). Splněny podmínky pro udělení titulu Šampion Rakouska (ÖCH)
24.09. Klubová výstava AHHC Tulln, Rakousko. Posuzovala: Karin Bernardis, A. Hodnocení: Výborná 2, Res. CACA (třída otevřená)
Účast na MV v Tullnu jsme plánovali již dlouho, jen jsme ji museli nějakým způsobem včlenit do naší cesty po Francii, na níž jsme byli již od poloviny září. Na poslední chvíli jsem Huescu přihlásila i na klubovku rakouského klubu, byť se akcím konaným pod záštitou AHHC po negativních zkušenostech s ovlivňováním rozhodčích a klubovými „poradními“ sbory rozhodčímu „k ruce“ raději vyhýbáme. Lákalo nás to, že byla delegována i anglická rozhodčí, ale na místě se ukázalo, že php bude posuzovat rakouská rozhodčí paní Bernardis, již za velkou odbornici nepovažujeme, neb stále máme v živé paměti MV Wels 2009; Tehdy se Falco utkal o BOB s rakouskou fenou, která měla vylučující vadu pigmentace, navzdory tomu byl BOB udělen této feně.
Kruh, vyhrazený pro klubovou výstavu byl malý a stísněný, pro obří plemena nevhodný. Co nám ale vadilo ze všeho nejvíce, byli vystavovatelé – členové klubu s obřími kavkazáky; jejich psi byli naprosto nepříčetní, ani jeden z nich neměl náhubek a doslova terorizovali své okolí, neustále jsme museli být ve střehu. Jeden z těchto „magorů“, patřící neschopnému a svého psa naprosto nezvládajícímu Rakušanovi, dokonce napadl ležícího Falca a pak i Huescu a jen naše blesková reakce a včasné stržení našich psů do bezpečné vzdálenosti od jeho čelistí zabránilo jejich pokousání (tito psi podle mého soudu nepatří na výstavu, ale někam na samotu a nejlépe zase zpátky do Ruska). Není divu, že v takto rozjitřené situaci jsme se necítili dobře ani my, ani psi. Posuzovatelce v kruhu asistovala jakási „rádkyně“ z klubu, také přítomnost předsedkyně nás moc nepotěšila, tato paní se k nám chová velmi povýšeně, situace se výrazně zhoršila ještě poté, co jsme se spřátelili s pozitivní a naprosto úžasnou Grete, bývalou členkou výboru i klubu...Tehdy představená rozeslala výhružné maily těm, kdo se s ní přátelí (a jsou uvedeni v odkazech na jejích webovkách), a pohrozila, že budou vymazáni z webových stránek klubu. Řada rakouských členů z klubu raději znechuceně vystoupila...Tolik jen na vysvětlenou, jak to v tomto klubu chodí...
Huesca se v otevřené třídě sešla s fenou německých majitelů. Na slušný pozdrav mého manžela rozhodčí vůbec neodpověděla, vůbec se tvářila dost nakvašeně a výmluvným gestem naznačila, že chce vidět chrup. Německých vystavovatelů se ihned zeptala, odkud pocházejí, a když slyšela, že z Německa, viditelně pookřála a zatvářila se velmi uznale. Nás se neptala na nic, stále jen ukazovala, jako bychom byli hluchoněmí či negramotní (manžel hovoří výborně německy). Pak si pečlivě prohlížela německou fenu, Huesce věnovala jen velmi zběžný pohled, dlouze se radila s „rádkyní“ a nakonec, aniž by nechala feny důkladněji předvést v pohybu, vynesla verdikt. Huesca obdržela známku výborná 2, Res. CAC, pak jsem se v posudku dočetla, že má poněkud „samčí výraz“ (sic!!) a „těžkopádný pohyb“, přitom pohyb Huescy je její velkou předností a všichni rozhodčí jej kladně hodnotí. Po celé této frašce jsem se ani nedivila, když spíše průměrná fena německých majitelů získala v duelu s krásnou fenou z třídy šampionů klubového vítěze. Inu, zřejmě jsme my ani Huesca neměli ten správný „árijský původ“…Klubovka byla typickou ukázkou negativního jevu, na který asi právem poukazují i někteří další čeští vystavovatelé; o známkách nerozhoduje rozhodčí, ale vedení příslušného klubu a do posuzování "kecají" osoby, které v kruhu nemají co dělat. Viz např. zkušenosti
CHS From Leo's home. V neděli se na MV sestava vystavujících poněkud obměnila, přibyli další jedinci. Kruh byl umístěn prakticky ve stejných místech jako klubovka, paní předsedkyně zmizela. Posuzovala sympatická rakouská rozhodčí paní Gabriele Schrank, s níž jsme měli tu čest již loni ve Welsu, kde posuzovala velmi přísně a zadávala hodně „védéček“, ale i „déček“. Před námi opět byla řada pasteveckých plemen (zase ti prokletí kavkazáci), tak bylo času dost na sledování posuzování. Tabule se hemžila velmi dobrými, tak jsem jen doufala, že jejich řady nerozšíříme. Německá fena v neděli zcela propadla a obdržela velmi dobrou. Huesca se krásně předvedla v pohybu a byla ohodnocena jako výborná 1 a CACA i CACIB. V závěrečném duelu o vítěze plemene se opětovně sešla s nádherným mladým psem Daltonem Blatka, tento krásný vysoký pes zvítězil mezi samci a získal CACIB; opakovala se tedy naprosto identická situace jako loni ve Welsu, Huesca šla o BOB právě s ním. BOB byl posléze přiřknut Huesce, s ním tak získala i titul Bundessieger 2011 a již celkem čtvrtou kvalifikaci na Cruftovu výstavu v Anglii. Splnila také podmínky pro udělení titulu CH Rakouska (ÖCH). V místní restauraci jsme ještě poseděli se sympatickými majiteli Daltona a počkali si na pohár, ale závěrečných soutěží se nezúčastnili, jsouce poněkud unaveni.
Posudek: 2,5 letá velmi dobře stavená fena, velmi krásná samičí hlava, velmi dobře nasazené oči, nůžkový skus, velmi dobře utvářený hrudník, velmi dobrá horní linie, velmi krásný plynulý pohyb s výborně neseným ocasem.
Dalton Blatka (CAC, CACIB)
Povýstavní veselí (Dalton Blatka a Huesca)
18.09. (65) Národní výstava - d'Elevage d'Argelès-Gazost, Francie (vystaveno 134 php). Feny posuzoval: M. Gerard Cassaghi, F. Hodnocení: 4 Excellent
Huesca se výborně prezentovala (byť v ne zcela ideální výstavní kondici pro právě prodělaném onemocnění, přenášeném klíštětem) na této prestižní výstavě ve francouzských Pyrenejích a odnesla si v kvalitní konkurenci ocenění Výborná 4. Více o výstavě v reportáži na úvodní straně.
Posudek: fenka je prezentována trochu těžší v důsledku užití léků, což je škoda, protože jako celek je krásná. Krásný typ hlavy, čenich neznatelně kratší. Fenka je pěkně stavěná, hezký korektní profil. Pohybuje se lehce, dobře vnímá terén. Pozn.: za překlad moc děkuji PhDr. Dáše Kolaříkové, Ph.D.
16.07.2011 MV Szombathely, Maďarsko. Posuzoval: Antonio José Amaral, Španělsko. Hodnocení: V1, CAC, CACIB, BOB
17.07.2011 MV Oberwart, A. Posuzoval: Janez Plestenjak, Slovinsko. Hodnocení: V2, Res. CACA
09.07.2011 Národní výstava pasteveckých psů FCI sk. II Nowy Targ, Polsko. Posuzovala: Anna Kochan, PL. Hodnocení: V1, CWC, Nejlepší fena, BOB
10.07.2011 Národní výstava Nowy Targ, Polsko. Posuzoval: Marcin Sudol, PL. Hodnocení: V1, CWC, Nejlepší fena, BOB
Právě uplynulý víkend byl pro mne v mnohém premiérový, neboť v Polsku jsem nikdy ještě nebyla, a to ani jako turista, natož pak jako vystavovatel. Volba padla na městečko Nowy Targ, kde se konala dvoudenní národní výstava (v sobotu pouze pro pastevecká plemena sk. II). Na téměř 700 km dlouhou trasu jsem se vydala sama, respektive v doprovodu mé kamarádky, jejímž „úkolem“ bylo navigovat po cestě a především na výstavišti hlídat Falca, zatímco já budu v kruhu. Ubytovali jsme se v nedalekém městě Zakopané, které nás překvapilo svým rustikálním půvabem a nádhernou okolní přírodou. Výstava se konala na fotbalovém hřišti v Nowem Targu, příjezd i parkování naprosto bezproblémové. Jen to vedro bylo dost neúnosné, v sobotu jsme přišli na řadu okolo 12. hodiny a najít stinné místo nebylo snadné, nakonec se vyplatilo, že jsem s sebou vezla obří slunečník; ten nám prokázal velkou službu. V sobotu posuzovala polská rozhodčí paní Anna Kochan a musím říci, že její posuzování mě doslova nadchlo. Velice šarmantní a komunikativní dáma, která navíc dala najevo, že standard php velice dobře zná. A konečně opět někdo hleděl na nesení ocasu…Huescu jsem předváděla poprvé (naposledy Falca, ale ten už se delší dobu výstav aktivně nezúčastňuje), ale Huesca opět prokázala svoji profesionalitu. Navzdory pekelnému vedru (cca 30 stupňů ve stínu) se výborně předvedla v pohybu, ta tam byla její otrávenost, kterou předvedla na klubové výstavě předminulý týden v Mladé Boleslavi. O BOB se utkala s velmi pěkným kompaktním psem z polského chovu, titul vítěze plemene byl udělen Huesce. Rozhodčí velmi srozumitelně odůvodnila své rozhodnutí, pochválila oba finalisty a vyzdvihla mé „handlerské“ schopnosti a především dynamický pohyb Huescy (já rozhodně nejsem žádný „profík“, mám se co učit, ale Huesca se předvádí sama a snad jsem jí v kruhu neudělala ostudu…). Závěreček jsme se nezúčastnili, neboť jsem nechtěla v takovém vedru Huescu (a ani Falca) přetěžovat.
V neděli nás čekal druhý den výstavy, posuzoval mladý polský rozhodčí pan Marcin Sudol. Bohužel bylo před námi ještě více psů než v sobotu, a tak jsme na řadu přišli až před 13. hodinou. Horko bylo ještě úpornější než v sobotu, nicméně Huesca opět ukázala, jaká je bojovnice a ze závěrečného klání s nejlepším psem vyšla vítězně. Závěrečné soutěže jsme opět vynechali a namísto toho jsme se přesunuly do horské oblasti a náš pobyt v Polsku si ještě o jeden den prodloužily. Celkové dojmy jak z Polska, tak i výstavy jsou velmi pozitivní, po organizační stránce bylo vše perfektní, zázemí výborné a venkovní kruhy prostorné. Nenaplnily se ani chmurné prognózy, kterými mě strašili mnozí známí a přátelé, týkající se údajné nezdvořilosti Poláků, jejich vražedných řidičských schopností, atd. My jsme měly možnost se setkat jen se samými milými, vstřícnými a velice komunikativními „domorodci“.
Ivona, Falco a Huesca
Analýza ocasu
V kruhu
Povýstavní řádění
Povýstavní odpočinek
Chocholów
Chocholów
02.07.2011 Klubová výstava KCHMPP
Této klubové výstavy jsme se zúčastnili spíše formálně, vše potřebné již máme v ČR splněno, proto hlavním důvodem naší účasti bylo udělení titulu Klubový šampion KCHMPP, podmínky pro jeho udělení Huesca splnila již v květnu. Nicméně když už jsme se do Mladé Boleslavi "harcovali", Huescu jsme i vystavili. Posuzoval známý český rozhodčí pan Otakar Vondrouš, s nímž měl tu čest před lety pouze Falco; ani při této výstavě rozhodčí nepřekvapil, velmi dobré uděloval poměrně hojně. A jelikož bude posuzovat světovku příští rok v Salzburgu, byli jsme na jeho posuzování zvědavi. Huesca si odnesla ocenění výborná 2, Res. CAC, k čemuž možná přispělo i to, že naši divošku výjimečně převádění moc nebavilo. Huesca si vysloužila moc hezký posudek a doufáme, že příští rok snad v Salzburgu nedopadneme jako sedláci u Chlumce...
Výstavní posudek: Silná typická fena, výborná hlava, dobrá horní linie, korektní postoj, dobrý pohyb, dobrá srst
Falco a Huesca
18.06.2011 se Falcova dcera Molly (Falco x Vedette) zúčastnila své teprve druhé výstavy (Krajská výstava v Hradci Králové) a odnesla si ocenění výborná 1 a Krajský vítěz. Molly a jejím majitelům moc gratulujeme!!!
Molly (aktuální foto Molly bude časem doplněno, tato fotografie pochází z Klubové výstavy KCHMPP)
16.-17.06. Doppel CACIB Klagenfurt, Rakousko. Posuzoval (sobota): Hans Müller, CH. Hodnocení: V2, Res. CAC. Friederike Kappacher (neděle). Hodnocení: V2, Res. CAC
S Huescou, která během krátké doby přišla o většinu srsti, z níž jí zůstaly jen prapory, hříva a podivné "vlnovky" na zádi, jsme se vydali do našeho oblíbeného Klagenfurtu; v Rakousku jsme letos ještě na výstavě nebyli. Jelikož má odtud již čtyři potřebná čekatelství CACA, chyběl nám již jen titul po roce a dni. Ten se nám sice podařit nezískalo, ale čekají nás další rakouské výstavy a tak se snad bude dařit příště. V sobotu posuzoval nám známý švýcarský rozhodčí pan Müller, od něhož Falco získal před třemi lety v St. Gallen nejen CACIB, ale i BOB; tudíž jsme očekávali, že bude dávat přednost spíše hubenějším a vyšším typům, což se také v sobotu potvrdilo. Huesca byla oceněna jako výborná 2 a Res. CAC
Počasí nám bohužel letos ukázalo svou méně přívětivou tvář, ve večerních hodinách vypukla bouře s prudkým deštěm, který trval až do následujícího dne. V neděli posuzovala rakouská rozhodčí paní Kappacher, na výstavě nás opět čekalo milé shledání s naší rakouskou kamarádkou Grette a její fenkou Kessy, jakož i s Barbarou, majitelkou CHS Mioriticů. Huesca získala stejné ocenění jako v sobotu - Výborná 2, Res. CAC. Vrcholné rozpaky v nás ale vyvolalo chování i následné posuzování paní Kappacher. Vystavovatel z Německa zde vystavoval pětiletého psa v třídě otevřené, jeho kondici i celkový vzhled lze-mírně řečeno-označit jako nedostatečné. O to větší bylo naše překvapení, když se rozhodčí s jeho majitelem bouřlivě přivítala (bylo zjevné, že se znají), psa nechala obejít plouhavým krokem kruh (rychlejšího pohybu očividně schopen nebyl) a udělila mu titul vítěze plemene! To, že se na rakouských výstavách občas dějí podivné věci, jsem už v minulosti psala, nedělní den výstavy bohužel potvrzuje indicii, že je "něco shnilého ve státě dánském“… Pes německého majitele by u jakékoliv jiného rozhodčího musel nutně dostat nedostatečnou, to, že rozhodčí není specialistkou na php, by se dalo ještě pochopit, dalo by se pochopit i to, že nezná standard a neví, že ocas v pohybu má být arroundera a nikoliv nesen dole či naopak jako šavle, ale dát vítěze plemeni "spřátelenému" psovi, jenž se nedokáže předvést v pohybu, to už je poněkud silná káva… Celé to hází neblahý stín na hodnotu posuzování této rozhodčí.
11.06.2011 CACIB Bled I, Slovinsko. Posuzoval: Dr. Francesco Palmieri, Itálie. Hodnocení: V1, CAC, CACIB, BOB. Splněny podmínky pro udělení titulu Champion Slovinska (CH Slo)
12.06. CACIB Bled II, Slovinsko. Posuzovala: Mirja Lapanja, Slovinsko. Hodnocení: V1, CAC, CACIB, BOB
Letos se tradiční „dvojvýstava“ nekonala v Portoroži, nýbrž v městečku Bled, které je vyhledávaným turistickým cílem, neboť se nachází u překrásného jezera stejného jména, jehož tyrkysová průzračná voda, napájená vodou z ledovce z přilehlých hor, ve spojení s okolní bujnou vegetací a horami vytváří uchvacující scenérii. I na ubytování jsme měli tentokrát štěstí, vila Bled se nachází přímo u jezera a je obklopená rozsáhlým a velmi krásným parkem. Tato vila je proslulá tím, že zde v minulosti často pobýval někdejší jugoslávský prezident Josif B. Tito. A není divu, že mu toto místo učarovalo, vila i její okolí vyzařuje nepochybný genius loci a je reminiscencí „starých dobrých" časů někdejší velmoci Jugoslávie.
Výstava se konala v hřebčinci a (tréninkovém středisku) koní v Lesce, vzdáleném pouhých 5 minut jízdy od hotelu. Místo bylo zvolené výborně, všude byl dostatek místa, venkovní kruhy prostorné, upravená tráva, všude čisto, hned vedle les a k tomu výhled na hory. Co více si lze jen přát… I počasí bylo příznivé, snad jen kdyby bylo trochu chladněji, slunce pálilo a my trochu záviděli těm vystavovatelům, kteří byli vybaveni přístřešky. Na výstavu dorazili i italští majitelé Falcovy desetiměsíční dcery Anity, která se velmi podobá svému otci, a to zejména tvarem hlavy, srstí, výškou i milou povahou. Posuzoval známý italský rozhodčí Dr. Palmieri, typický to představitel tradiční školy – elegantní, postarší pán, přísně dbající na standard, bezchybný pohyb i dokonalé předvedení a hovořící pouze italsky. Před námi byla celá řada molosoidních plemen a pan Palmieri si dával s posuzováním hodně načas, zadával velmi dobré i v šampionech, takže jsme byli hodně napjatí, jak dopadneme. Na řadu jsme přišli až ve 12 hodin, v tu dobu už byly venkovní kruhy doslova rozpálené. Anita byla ohodnocena jako velmi dobrá s tím, že je zapotřebí natrénovat správné předvedení v kruhu. Její majitelé byli i tak nadšeni, byla to její první výstava, a jak jsem si měla v minulosti možnost všimnout, Italové velmi dobrou neberou nikterak tragicky a upřímně se radují téměř z každé známky (pokud se zrovna nejedná o profi handlery). Anitini majitelé jsou velice milí lidé, kteří „malinkou“ doslova milují, stejně jako své další tři psy a mají tuto smečku výlučně jako rodinné mazlíky, na žádné výstavě ještě nikdy nebyli. Huesca nastoupila do kruhu a okamžitě dostala žihadlo od včely, které jí stačil manžel bleskově vytáhnout. Naštěstí je Huesca statečná holka a dokázala se i tak výborně předvést v pohybu. Posuzující očividně dobře znal standard, neboť se soustředil na tradiční znaky – přemet ocasu, jeho správnou délku, tvar hlavy a očí, nasazení ucha, pigmentaci, úhlení,atd. Oceněna byla jako výborná 1, CAC,CACIB i BOB, což nás o tak přísného rozhodčího více než potěšilo. Pátým titulem CAC po roce a dni Huesca splnila podmínky pro udělení titulu CH Slovinska. Šampionáty byly vystavovány na místě, ale já jsem bohužel kartičky CAC zapomněla doma.
V neděli jsme na výstaviště nijak nespěchali, Slovinci (podobně jako Švýcaři a Chorvaté) zveřejňují podrobný časový rozpis a naše vystoupení bylo až ve 12. Mladá slovinská rozhodčí paní Lapanja byla pro nás neznámá, opět jsme byli ve skupině molosů a horských psů. Huesca si stejně jako v sobotu odnesla ocenění V1, CAC, CACIB i BOB. Kvůli vedru a včelímu bodnutí jsme se ani v jeden den nezúčastnili závěrečných soutěží a nechali psy důkladně odpočinout a pak i vyřádit (hlavně neúnavnou Huescu) v parku u jezera. Závěr naší cesty jsme si zpříjemnili návštěvou náhodně zvolené restaurace, kde jsme byli doslova nadšeni milou rodinnou atmosférou, jakož i skvělými domácími nudlemi s čerstvými lanýži z Istrie. Dojmy z výstavy jsou vesměs pozitivní, vše výborně fungovalo, zázemí bylo perfektní; a na rozdíl od např. vnitrozemského Celje jsou místní velmi přátelští i ke psům, také oblast okolo jezera Bled je překrásná a moc rádi se sem ještě někdy vrátíme.
Jezero Bled
Huesca při česání
Huesca
Sara, Falco a Anita
Na terase hotelu
Kontrola ocasu (rozhodčí F. Palmieri)
Při posuzování (neděle)
V kruhu
Přidána fota Falcovy krásné 10- měsíční dcery Anity (bydlí v Itálii)
Falco a Anita
Anita
Anita
05.06.2011 NV Klatovy. Posuzoval: Milan Bíroš, SK. Hodnocení: Výborná 1, CAC
Návštěva letošní NV v Klatovech byla součástí strategie, již jsem zvolila s cílem získat pro Huescu titul Grand šampiona ČR. Oproti loňskému roku se nám výstava jevila být poněkud hůře "stravitelná", neb panovalo již od časných hodin neskutečné vedro a také výstavní areál byl poněkud na nižší úrovni, a to zejména z hlediska hygienického – k dispozici pouze mobilní záchodky (anebo se muselo pochodovat daleko po schodech až do nitra stadiónu.). Čekání na posouzení bylo tentokráte pekelné, stín jsme nalezli pouze v malém lesíku, ovšem pro tolik účastníků byl lesík prostě malý. Neposekaná vysoká tráva plná klíšťat a smečka nepříčetných kavkazáků, (jejichž "zodpovědní" majitelé byli po většinu času nepřítomni) přivázaných u stromů a zuřivě útocích na cokoliv, co šlo okolo, naše čekání věru nezpříjemnily. Na řadu jsme přišli až ve 12 hodin. Náš kruh byl sice umístěn na okraji, byl dostatečně prostorný, ale v tom vedru už šlo pouze o "přežití". Posuzoval slovenský rozhodčí pan Bíroš, který zrovna specialistou na php není, o čemž svědčí i svědectví našich přátel; často si plete plemeno pyrenejský horský pes a pyrenejský mastin. Při jeho posuzování nás poněkud překvapilo, že příliš nehleděl na dokonalý pohyb, nesení ocasu v pohybu či výstavní kondici srsti, zanedbaná srst některých jedinců doslova volala po vykoupání a hřebenu. Huesca se navzdory vedru pěkně předvedla (v pohybu s ocasem předpisově neseným) a odnesla si hodnocení V1 a CAC. Sláva, podařilo se nám tedy splnit vytčený cíl, díky tomu konečně můžeme naši účast na tuzemských výstavách výrazně omezit a soustředit se opět na zahraničí. Huesca od loňského roku, kdy poprvé v třídě mladých absolvovala výstavu v ČR, splnila vše potřebné a dosáhla jak JCH ČR, šampionátu ČR, tak i Grand šampionátu bez toho, že by obdržela horší známku než výborná; a až na jednu výjimku (výborná 2 v třídě mladých na loňské KV KCHMPP) si z každé výstavy odnesla vždy titul CAJC, CAC a min. Res. CACIB nebo CACIB. Také Huesčiným sourozencům Kie a Kazanovi se velmi daří; oba jsou již šampiony Španělska.
Posudek: padesáttříměsíční (!) (tento nesmyslný údaj o věku si zaslouží být otištěn) fenka kompaktního vzrůstu těla i hlavy, černého nosu a tmavých sliznic, správný skus, velmi dobrá mechanika pohybu.
21.05.2011 NV Litoměřice. Posuzovala: Mgr. Božena Ovesná, CZ. Hodnocení: Výborná 1, CAC, Národní vítěz
22.05.2011 NV Litoměřice. Posuzovala: Mgr. Viera Staviarska, SK. Hodnocení: Výborná 1, CAC, CACIB. Splněny podmínky pro udělení titulu Interchampion (C.I.B.)
V Litoměřicích jsme se žádné výstavy ještě nikdy nezúčastnili, hlavním důvodem naší účasti bylo to, že jsme se chtěli pokusit o získání prvních dvou titulů CAC, nutných pro získání titulu GCH ČR (z potřebných celkem 3). Neméně důležité pro nás bylo i to, že v případě zisku titulu CACIB by Huesca splnila podmínky pro udělení titulu Interchampion. Ranní vstávání bylo dost brutální, zahajování posuzování na českých výstavách v 9 hodin ráno je dost nepříjemná zvyklost a Litoměřice máme navíc dost z ruky. Ale naštěstí jsme nezaspali a na výstavu dojeli včas. Litoměřický areál nás příliš nenadchl, všude bylo velmi málo místa pro vystavovatele, najít stinné místo pro psy se rovnalu zázraku. Php byli dost nešťastně umístěni v poměrně malém pavilónu, který se v době, kdy jsme přišli na řadu, již zcela proměnil ve žhnoucí pec. Na výstavě jsme se setkali i s Falcovými potomky: Aishou a Aramisem, pro kterého to byla vůbec jeho první výstava. Php posuzovala nám dobře známá česká rozhodčí Mgr. Ovesná, která - navzdory pekelnému vedru v hale - poměrně striktně trvala na dlouhém běhání a dokonalém pohybu. Aischa, kterou předváděla její majitelka v poměrně vysokém stupni těhotenství, byla v třídě mladých ohodnocena jako výborná 2, Aramis si taktéž v třídě mladých odnesl ohodnocení výborný 2 (ve třídě s ním byli již ostřílení a výstavně velmi úspěšní borci Emannuel FŠ a Andy z Vajlovny), přičemž musím konstatovat, že se Aramis velmi hezky předvedl v plynulém pohybu. Huesca si vyběhala titul výborná 1 a CAC a v závěrečném klání s vítězkou mezitřídy (Arieta Michovka na Mnichově dvoře) byl titul Národní vítěz udělen Huesce.
Posudek: kompaktní fena, velmi pěkná samičí hlava, tmavé oko, dobrá ve hřbetě, výborná mechanika pohybu pánevních končetinV neděli na nás čekala "zrada". Došlo ke změně rozhodčí, kruhu i času posuzování, namísto původně avizované polské rozhodčí posuzovala slovenská rozhodčí paní Mgr. Staviarská. Ve chvíli, kdy jsem teprve vyzvedávala číslo, již začalo posuzování php, jen tak tak jsem doběhla ke kruhu, který ovšem nemohl manžel s Huescou najít. Nicméně nakonec dorazil včas, ale díky nastalému časovému stresu jsem nestihla prakticky nic vyfotit. Slovenská rozhodčí posuzovala poměrně přísně, někteří jedinci, kteří obdrželi den předtím výbornou, byli dnes ohodnoceni jako "velmi dobrý", to se týkalo i Aischy a Aramise. Ale tak už to na výstavách chodí, nováčkové to nemají nikdy lehké. Huesca se do kruhu dostala včas, rozhodčí se po dotazu na její věk poněkud podivovala, že je již tak v mladém věku šampionkou… Ohodnotila Huescu jako výbornou 1 a CAC a po dalším kolečku s vítězkou mezitřídy - pěknou mladou fenkou Lolly FD byl CACIB udělen Huesce. Vytčené cíle jsme tedy splnili – získali jsme oba CACy a především důležitý poslední titul CACIB po roce a dni. Je symbolické, že první titul CACIB Huesce loni udělil slovenský rozhodčí pan Havelka a poslední titul obdržela rovněž od rozhodčí ze Slovenska. Co se týče organizace výstavy, spokojeni jsme (nejen my) nebyli, řada vystavovatelů nadávala na chaos a změny. Chybělo málo a bývali bychom posuzování "prošvihli". Na druhou stranu jsme měli posuzování rychle za sebou, na výstavě jsme se znovu potkali se sympatickými vystavovatelkami, s nimiž jsem společně "bojovala" s italskou přesilou ve frontě na posudky a šampionáty v Černé hoře.
Několik fotografií z výstav (nikoliv všech zúčastněných jedinců) je zde, fotografování však bylo nadlidským úkolem, a to jak v sobotu v hale, kde nebylo k hnutí (a mizerné osvětlení), tak i neděli. Výstavní posudek: ušlechtilá hlava, tmavé oko i pigment....nečitelné, výborný hrudník, správně utvářená lopatka, působí ušlechtile.
Falco, Aisha a Aramis (Falco 7 let, Aisha a Aramis - 10 měsíců)
Falco a Aisha
Aramis (
10 měsíců)
S Aramisem
Huesca v kruhu (neděle)
14.-05.05.2011 MV Springduodanube I, II Bratislava, SK. Posuzovali: Horst Kliebenstein, D (sobota) a Libuše Ubrová (neděle). Sobota: Hodnocení: Výborná 1, CAC, CACIB, Cruft's Qualification. Neděle: Hodnocení: Výborná 1, CAC, CACIB
Náš květnový výstavní maratón pokračoval tento víkend v Bratislavě, kde jsme se zúčastnili obou dnů MV Springduonanube. Účast - celkem 6 php. V sobotu byla Huesca německým rozhodčím panem Kliebensteinem ohodnocena jako V1, CAC a CACIB, se ziskem titulu CACIB získala též již svou třetí kvalifikaci na Cruftovu výstavu. V neděli posuzovala známá česká rozhodčí paní Libuše Ubrová, Huesca si odnesla stejné ocenění jako v sobotu - V1, CAC a CACIB.
Klubová výstava KPP a KV KCHMPP - úspěšné Falcovy dcery Aisha a Molly
Máme potěšující zprávy z dvou klubových výstav, na nichž participovaly dvě Falcovy dcery: Aisha Wazungu (Falco x Daria Mountain Almanach) a Molly Filipův Dvůr (Falco x Vedette). Na prvně jmenované se při své premiérové účasti v třídě mladých a v konkurenci dalších fen (celkem vystaveno 5 fen v třídě mladých) umístila Aisha jako výborná 2. Na klubové výstavě KCHMPP získala Molly ocenění výborná 1, CAJC a Klubový vítěz mladých, a to se jednalo o její vůbec první výstavu!
Molly (za fotografie děkuji Lence Filipové)
Aisha na klubové výstavě KPP (Za poskytnuté foto z KV děkuji autorce fotografie)
30.04.2011 MV a NV Bar, Monte Negro. Posuzovali: MV MVDr. Zoran Lolič, SRB. Třída šampionů. Hodnocení: V1, CAC, CACIB, BOB, Adria Winner 2011.
NV Nikola Angelovski, MKD. Hodnocení: Výborná 1, CAC, BOB
01.05.2011 NV Makedonie I, Monte Negro. Posuzoval: Vojislav Brajovic, MNE. Hodnocení: Výborná 1, CAC, BOB
01.05.2011 NV Makedonie I, Monte Negro. Posuzoval: Dragan Vidovič, MNE. Hodnocení: Výborná 1, CAC, BOB
02.05.2011 NV Moldávie, Monte Negro. Posuzovala: Kornelia Butrimova, LTV. Hodnocení: Výborná 1, CAC
02.05.2011 NV Bulharska, Monte Negro. Posuzoval: Krasimir Todorov, BUL. Hodnocení: Výborná 1, CAC, BOB
O výstavě, která se každoročně koná v černohorském letovisku Bar, jsme již mnoho slyšeli od známých, kteří tuto výstavu v minulých letech absolvovali. Jednou z nejzajímavějších zkušeností, již zažili jedni plzeňští chovatelé, bylo jejich vyprávění o tom, jak museli v místě konání dobrodružně sledovat vůz pořadatelů, jehož osádka jezdila křížem krážem po městě a teprve (v den výstavy!) tipovala lokalitu vhodnou pro konání výstavy. Když bylo kýžené místo nalezeno, pořadatelé narychlo zapíchli do země tyčky, zavěsili pásky a vytvořili improvizované kruhy… Tato historka je však již stará několik let, a tak jsme doufali, že organizátor (předseda KS a známý rozhodčí Miodrag Vretenčič) již v tomto ohledu poněkud pokročil.
Absolvovali jsme cestu dlouho 1500 km přes Německo, Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu, až jsme po dvou dnech putování konečně dospěli na hranice Montenegra. Na hranicích nás vítala již slušná kolona, tamější celníci si dávali načas. Nám důležitě se tvářící celník odebral pasy i doklady od auta, aby vzápětí na dlouhých téměř 40 minut kamsi odkráčel, naše pasy zůstaly ležet v celní budce. Mezitím nám jakýsi další úředník prodal za 10 euro „ekologickou vinětu“, povinnou pro vozy s vyšším obsahem. Když jsme pak následně zjistili, v jakém technickém stavu se ta která vozidla místních pohybují po silnicích (pravda s nižším obsahem), museli jsme se smát.
Stav místních komunikací lze eufemisticky označit za nepříliš udržovaný, i proto jsme byli rádi, že část cesty si zkrátíme tak, že se s autem přepravíme s pomocí trajektu přes Kotorský záliv, cena převozu byla pouhá 4 eura, s námi na trajektu cestovala řada dalších vystavovatelů např. z Holandska či Francie. Cesta do Ulcinje, kde jsme v místním kempu sehnali ubytování v chatce (ubytovat se v Černé hoře se psem je doslova nadlidský úkon, který mne stál spoustu času a telefonování). Cestou jsme si prohlíželi zemi, na níž mnozí z našich přátel pěli chválu (jiní ale hovořili právě opačně), ale marně jsme hledali ony krásy, o nichž např. hovořil náš kamarád Vašek. Viděli jsme spoustu toulavých, zanedbaných a zubožených psisek, všudypřítomné haldy odpadků, u nichž se tito nomádi snažili najít něco ke snědku. Inu, řekli jsme si, třeba to u moře bude hezčí. Nakonec jsme byli rádi, že areál, v němž jsme se ubytovali, byl obehnán plotem, protože chudáků toulavých psů bylo všude okolo více než dosti. Podobné smečky známe důvěrně z Řecka, jehož obyvatelé rovněž nevynikají přílišnou péči o nejlepšího přítele člověka.
V Ulncinji to nevypadalo o nic lépe, nevzhledné městečko, domky spíše neudržované, všude podivné plechové boudy a vraky jakýchsi vojenských vozidel. Jedinou částí (z toho, co jsme měli možnost vidět) Černé hory, která vyhlíží poněkud udržovaněji, je oblast okolo ostrova Svatý Štefan, která ovšem doslova „patří“ Rusům a ti se asi přeci jen trochu snaží okolí svých domů a hotelů zvelebit.
V den výstavy jsme se vydali do Baru, na silnici jsme se jen tak tak vyhnuli přejetému psovi střední velikosti…Ani další zážitky s chováním místních vůči psům nejsou vůbec lichotivé, za vše hovoří jednání místního "vystavovatele", který k sobě na výstavě přilákal milého a zcela nekonfliktního pejska-bezdomovce, aby ho vzápětí nakopl!! Této nechutné události byl přítomen můj manžel a onoho "hrdinu" málem zbil.. Dalším, pro nás středoevropany zcela nepřijatelným jevem bylo prodávání sotva třítýdenního štěňátka (a ne jednoho) přímo na výstavě.
Výstava se konala v zahradě (a na hřišti) u nijak exkluzivního hotelu Sidro, do něhož psi ale neměli přístup, ubytovat se tam se psem bylo možné pouze za předpokladu, že bude pes po celou dobu pobytu v hotelu v kleci. V mezičase jsem pozorovala "domorodce". Místní si libují v pohodlném a neformálním oblečení, obvyklé jsou teplákové soupravy (značkové), nápadné zlaté řetězy; černohorští chasníci jsou urostlí a snědí chlapíci velmi jižanského typu a silně maskulinního vzhledu i machistického chování, rádi se pohybují v početných skupinkách, na výstavě vystavovali především velké a ostré psy (šarplanince, kavkazáky, středoasiaty). Mezi posuzováním se bavili tím, že své psy vesměs proti sobě štvali anebo trénovali obranu a zákusy do peška. Raději jsme se jim obloukem vyhýbali.Po dlouhém, ale docela příjemném čekání v chládku jsme se (před námi bylo cca 70 psů) dočkali. Php byli bohužel v katalogu chybně označeni jako „pyrenejský mastin“, vstupní listy se neposílají, tudíž jsme s touto chybou byli konfrontováni po celé tři dni výstavy. Byli přihlášeni dva jedinci, Huesca a fena – šampionka finské majitelky, která na výstavu vážila ještě mnohem delší cestu než my. Možnost získat za 3 dny šampionáty celkem 4 zemí přilákala vystavovatele z celkem 35 evropských zemí, nejen z okolních zemí, ale i z ČR (Češi velmi početně zastoupeni) a SK, ale i např. z Francie, Španělska, Německa, Rakouska, Finska, Ruska, Maďarska, Polska, atd. Na první výstavě tohoto dne posuzoval srbský rozhodčí MVDr. Lolič, který po dlouhém běhání udělil Huesce prvenství včetně titulu BOB. Další výstava (národní) začínala až v 16. hod., tak jsem mezitím vystála dlouhou frontu u „výstavní kanceláře“ na zapsání. „Byro“ bylo umístěno v auto přívěsu a úřadovaly v něm dvě dámy, které s postupujícími dny výstavy byly nervóznější a unavenější, no není divu, když na celý ten dav + řešení problémů s chybnými údaji ať už o rase, či čísle plemenné knihy byly samy dvě. Snažila jsem se – společně s finskou majitelkou feny php – o korekci rasy, údaj nám byl sice v posudkovém listu opraven, ale diplomy šampionátů, jak jsem později zjistila, byly předtištěné na mastiny… V odpoledním klání byla Huesca opět ohodnocena jako vítězka plemene, čímž splnila podmínky pro udělení šampionátu Černé hory a titulu Adria Winner. Večer jsme se zúčastnili i finálových soutěží, které začaly se zpožděním až téměř v 8 večer a za prudkého deště, hlavní ceny si odnesli chovatelé z Černé hory. V mezičase jsem spolu s dalšími nešťastníky průběžně po výstavě „pronásledovala“ bez úspěchu s žádostí o korekci rasy šéfa výstavy – černohorského rozhodčího Miodraga Vreteničiče (posuzoval nás loni v Klatovech), neboť pouze „Mio“ byl oprávněn prováděn změny.
Další den se konaly dvě národní výstavy Makedonie, posuzovali opět rozhodčí z bývalé Jugoslávie (Montenegra), Huesce byl opět v obou případech přiřknut titul BOB, a to i přesto, že v odpolední soutěži hustě lilo a Huesca totálně zmokla a nastoupila do kruhu promočená, zatímco druhá fena načesaná a suchá. V mezičase mezi oběma výstavami jsem v lijáku stála nekončící, cca dvouhodinovou frontu u byra na vystavení šampionátu (jak jinak, než s uvedením rasy pyrenejský mastin). Když už jsme byly s několika českými vystavovatelkami, s nimiž jsme se společně snažily čelit tlaku neurvalých Italů, prakticky na řadě, předběhla nás skupina asi 10 Italů, kteří navíc vyřizovali šampionáty pro další desítky svých krajanů… Jeden „gentleman“ byl tak hrubý, že si vysloužil od sympatické Češky pořádnou facku.
V poslední den výstavy se ráno konala výstava pod záštitou kynologického svazu Moldávie, na níž posuzovala litevská rozhodčí paní Kuprianova, BOB byl tentokrát udělen feně z Finska. Odpolední bulharskou výstavu již posuzoval opět muž, bulharský rozhodčí pan Dimitrov; Huesca si odnesla svůj pátý titul BOB + šampionáty obou zemí. Pracovníci kynologických svazů Bulharska a Moldávie úřadovali v pokojích hotelu Sidro, kde byly také tištěny opravené diplomy. Těch chyb bylo poměrně dosti, takže před úřadovnami obou svazů stály opět dlouhé fronty. Zástupce Makedonie však chyběl, a tak má Huesca v dokladu o CH Makedonie uvedeno, že je pyrenejský mastin, což se snad dodatečně podaří zkorigovat. Také nahánění „Mia“ po areálu bylo nakonec úspěšné, podařilo se mi ho doslova chytit za ruku (Češky mi poradilly, ať jsem neodbytná až drzá), v níž třímal kouzelnou aktovku a v ní opravený diplom šampionátu Černé hory! Vytčený cíl – získat šampionáty – jsme tedy splnili. Hodnotit výstavu z hlediska organizace je ošemetné, neboť organizace byla prostě na „balkánský způsob“, na straně druhé zde naopak vládla příjemná a neformální atmosféra… Kladem byly dostatečně prostorné kruhy, umístěné jak na trávě, tak i na hřišti.
Po výstavě jsme se přesunuli do poněkud vyspělejšího Chorvatska, kde jsme strávili několik krásných slunečných dnů v překrásném městečku kousek od Dubrovníku, zejména Huesca se s obrovským nadšením nořila do průzračného moře, válela se v písku a snažila se honit místní kočky, jichž tam bylo požehnaně. Závěr naší cesty jsme strávili v okouzlujícím rakouském Štýrsku.
Celý tým
Huesca a Traumalauman Balleriina
CH Huesca a CH Traumalauman Balleriina
Huesca
CH Traumalauman Balleriina (Polar Farma Stekot x Blaireau Noire Merri)
Huesca
Výstavní "kancelář"
na balkánský způsob
24.04.2011 MV Dresden, Německo. Posuzoval Piotr Król, PL. Třída: šampionů. Hodnocení: Výborná 2, Res. VDH Anwartschaft , Res. CAC, Res. CACIB
Dalším německým cílem byla tento víkend MV v Drážďanech. V Drážďanech jsme rovněž byli poprvé v životě. Ačkoliv nebyl větší časový prostor na prohlídku města (museli jsme opět zpět, neboť nás čekala řada rodinných sešlostí, jsou přece velikonoční svátky.), úpravné a čisťounké město, tonoucí v záplavě zeleně a plné nádherných historických staveb nás velmi mile překvapilo. Díky logickému dopravnímu systému a výbornému značení jsme bez problémů našli výstaviště. Nádherné slunečné počasí a velmi pěkně vyhlížející haly nás příjemně naladily. Na místě nás ovšem čekal šok – v podobě našeho „kruhu“, jenž byl umístěn na jakémsi venkovním nádvoří, pravda malebném, nicméně rozměry šitý na mírus píše pražským krysaříkům nebo čivavám a nikoliv obřím plemenům. Ovšem asi nejhorší bylo zjištění, že povrch „kruhu“ je tvořen hrbolatými dlažebními kostkami (žádná rovina, neřkuli snad koberec) a do rovné plochy má tak bohužel na míle daleko. Pro pěkné předvedení pohybu rozhodně nic ideálního… Huesca si narychlo vyzkoušela proběhnutí po tomto rustikálním „tankodromu“, ale žádná sláva, jakmile se rozběhla, už už se muselo brzdit, protože rozměry kruhu byly věru podměrečné, Huesca, která má velmi vydatný pohyb, potřebuje pro své předvedení dostatečný prostor; nemohla zde tedy uplatnit svoji hlavní přednost - pěkný pohyb. Mini rozměry kruhu naopak skýtaly výhodu jedincům, kteří mají s pohybem trochu problém a v kruhu spíše chodí. Na místě jsme se setkali se některými známými tvářemi z výstav, byly zde rovněž přítomny feny německé majitelky, jejichž „výstavní kondice“ srsti nás uvedla – mírně řečeno - do rozpaků.
Jméno polského rozhodčího pana Króla bylo pro nás zcela neznámé, do Polska na výstavy (zatím) nejezdíme a polské rozhodčí programově nevyhledáváme. Na řadu jsme naštěstí šli opět jako úplně první (po 2 psech – 1 v třídě mladých, 1 v třídě CH). Na rozdíl od německých nebo rakouských rozhodčích pan Król standard příliš neřešil, posuzoval rychle, aby to "odsejpalo", paspárky sice povinně zkontroloval, ale ostatní znaky – jako např. nasazení uší, délka či (ne)nesení ocasu v pohybu zcela ignoroval.
V kruhu se Huesca setkala již letos potřetí a celkově popáté se svou tradiční soupeřkou, ICH Gaelin. Vítězství tentokrát přiřknul rozhodčí Gaelin, k čemuž jí srdečně gratulujeme. A jelikož je Gaelin již interchampionkou, titul Res. CACIB byl z FCI Huesce přiznán.
Mám-li zhodnotit úroveň výstavy, pak musím zkonstatovat, že navzdory pěknému a čistému zázemí by se tato výstava mohla přirovnat k některým výstavám na Balkánu, neboť náš hrbolatý "mini kruh" (čtverec) byl prostě absolutně nevyhovující. To i ve slovinské Portoroži, kde se rovněž běhá venku, je kruh umístěn na rovném betonu a bývá dost prostorný.
Ale skvělá zpráva nakonec: i ve spořivém Německu jsme dostali cenu! Konečně HO máme.
Ano, skutečně se jedná o onen kýžený HRNEK, po němž jsme lačně pokukovali již v Mnichově a hluboce jej záviděli jeho pyšným majitelům! Nyní tedy i MY můžeme tento KLENOT (pyšný to důkaz rukodělného umu saských sklářů) hrdě a se vší vážností postavit vedle pohárů a dalších trofejí!!!
Posudek: typická fena střední velikosti s korektní hlavou, tmavé oči, výborná srst, velmi dobrý pohyb.
Huesca v pohybu
Poněkud znuděný Falco
F.jpg)
2.04.2011 MV Berlin, D. Rozhodčí: Erwin Deutscher, A. Třída: šampionů. Hodnocení: Výborná 1, VDH Anwartschaft, CAC, CACIB
14 dní po naší premiérové účasti na MV v Německu nás čekala další štace – Richtung ehemaliger „Ost Block“, tedy Berlín. V DDR jsem byla pouze jednou v životě coby dítko, a to v proslulém Plavně, kam se za totality jezdilo ze západu Čech pro nedostatkové zboží, mimo jiné pro obuv. Dosud mám v živé paměti, jak jsme boty „pašovali“ přes hranici do Čech, a to tak, že jsme do Plavna přijeli ve starých botách, ty na místě vyhodili a domů se šťastně vraceli ve zbrusu nových škorních východoněmecké provenience; byť to tedy byly boty „z dovozu“, jejich "design" byl stejně úděsný jako u většiny zboží ve zbytku socialistického tábora.
O to více jsme byli zvědavi, jak to na bývalém „východě“ vypadá nyní . Cesta přes severní Čechy (Litoměřice, Ústí n./Labem, atd.) příliš působivá nebyla, rozbitá silnice, počínaje již směrem na Slaný, evokovala spíše rozvojový stát, než zemi, která se již přes 20 let těší svobodě a je členem EU. České středohoří i krajina okolo Labe mají sice nepopiratelný půvab, ale bohužel se na vzhledu krajiny nesmazatelně podepsaly roky komunistické mizérie, podivné chatičky a různé stavby, lemující břehy Laba a připomínající spíše slumy v Jižní Americe, jsou neklamným důkazem tohoto tristního stavu. Města jako Slaný a i Ústí nad Labem vypadají pořád stejně neutěšeně, rozbité a vybydlené domy zejména v Ústí, jakož i početné skupinky příslušníků „sociálně vyloučených“ a minorit nečiní tato místa právě lákavými. Za hranicemi už byla cesta o dost optimističtější, příjemná cesta po dálnici s udržovanými odpočívadly a čisťounkými toaletami se nijak nelišila od toho, co důvěrně známe z našich z putování po Rakousku, "západním Německu", Švýcarsku či Francii.
Do Berlína jsme dorazili ve večerních hodinách a na místě zjistili, že taška se psími „věcmi“ (krmení, misky, hřebeny, kartáče, prostě vše potřebné) zůstala doma. Situaci jsme vyřešili nákupem konzerv v supermarketu, misky jsem nakonec sehnala v Ikee, hřebeny ovšem nikde, neb všude právě zavírali. Ubytovali jsme se v obytné části Charlottenburg, situované u nádherného parku a jen kousek od výstaviště. Z Berlína jsme toho moc neviděli, ale velice se nám líbily některé stavby ve stylu brutalismu, jakož i velmi příjemná a kosmopolitní atmosféra tohoto velkoměsta, patřícího k největším městům Evropy. Na rozdíl od o dost menší Prahy zde panovala pohodička, žádný stres, žádní neurvalí řidiči či naštvané obličeje. Příjezd na výstaviště byl dobře označen, parkování perfektně zorganizováno. Z katalogu jsem zjistila, že výstava je současně „Sonderschau“ německého klubu pro pastevecká plemena (Klub für ungarische Hirtenhunde), zastřešujícího i php. O těchto „Sonderschau“ jsem měla nedobré reference (viz reportáž z Mnichova), takže jsem byla poněkud napjata v očekávání věcí příštích. Php (přihlášeno 6 jedinců, 4 feny a 2 psi) byli na řadě jako úplně první plemeno, místo delegovaného českého rozhodčího p. Řehánka posuzoval zkušený rakouský rozhodčí pan Erwin Deutscher. Jen tak tak jsme stihli koupit kartáč a uvést Huescu do přijatelného stavu a posuzování už začalo. Nejprve byli na řadě psi, ti byli ale pouze dva, pak už musela Huesca do kruhu. V Německu nastupují k posuzování nejdříve feny ve třídě šampionů, vše je tedy úplně jinak. Pan Deutscher nechal Huescu předvést v pohybu, důkladně si prohlédl hlavu, prohmatal hřbet i zbytek těla, velkou pozornost věnoval ocasu a způsobu jeho nesení, ostatně „to s ocasy“ už důvěrně známe z rakouských výstav. Na posuzování se mi velmi líbilo, že rozhodčí se zaměřil i na povahu. A to už vedoucí kruhu dostala pokyn, že na tabuli má napsat V1 a VDH, což bylo dobré znamení - postupujeme do dalšího kola. O CAC a CACIB se Huesca utkala v kruhu s vítězkou třídy otevřené, poté, co se feny musely opakovaně předvést v pohybu, byly oba tituly uděleny Huesce. Vítěze plemene si v závěrečném klání odnesl mladý pes z ČR, pro nás ale daleko důležitější než obdržení titulu CACIB či BOB bylo získání již druhého čekatelství na CH Německa, a to v rozmezí pouhých 14 dnů. Posuzování bylo zcela objektivní a nestranné, neboť jen těžko by si hlavní tituly mezi s sebou rozdělili psi z neněmecké země, možná i díky tomu, že posuzoval rozhodčí z Rakouska a nikoliv z Německa. Obrovské štěstí jsme měli i s posudkem, byl nám předán (děkuji Petře Karmazínové, která nám jej donesla) velmi rychle, do 15 hodin jsme tentokrát čekat nemuseli. Ve výstavní kanceláři sice nechtěli provést zápis do PP (až v 15 hodin), ale nakonec díky šarmu mého chotě roztála i původně neústupná dáma z výstavního „byra“ a zápis provedla. Nám tak zbyla chvilka na krátkou prohlídku Berlína a domů jsme se dostali ještě za denního světla. Celkový dojem z výstavy je dobrý, snad jen na cenách pro vítěze by nemuseli Němci tak šetřit (Německo je přece bohatý stát), stejně jako v Mnichově, tak ani v Berlíně nejsou za tituly žádné ceny (v Mnichově si někteří vystavovatelé hrdě nosili jakési rustikální hrnky, že by to byly ceny pro vítěze klubových výstav?).
Posudek: harmonický typ, velmi pěkná hlava s korektním okem, korektní linie hlavy, velmi dobrá struktura srsti, silné předhrudí a hluboký hrudník, ocas „tluče kola“, velmi dobré a silné kosti, harmonická mechanika pohybu, klidná v povaze.
Typická architektura
Huesca v kruhu
Vítězky tříd o CAC a CACIB
O BOB
20.03.2011 MV Mnichov, Německo. Posuzovala Gisela Schicker, D. Třída: šampionů. Hodnocení: Výborná 1, VDH Anwartschaft (ček. na CH Německa), Res. CAC, Res. CACIB
Ačkoliv máme Německo doslova "za humny", tamějším výstavám jsme se doposud vyhýbali, důvodem byly nepříliš lichotivé informace našich německých i rakouských známých o údajné neobjektivitě německých rozhodčích, o nadržování německým vystavovatelům, jakož i o " velmi specifických" poměrech na německých výstavách. Rozhodli jsme se tedy vše vyzkoušet na vlastní kůži. V samotném Mnichově, ač je od nás vzdálen pouze necelých 300 km a slouží jako náš tranzitní bod při prakticky každé jízdě do Rakouska i do dalších destinací, jsme paradoxně ještě nikdy nebyli. Mnichov, hlavní město svobodného státu Bavorsko, lze směle označit jako velkoměsto, neboť je po Hamburgu a Berlíně třetím největším městem Německa. Ubytovali jsme se v malebné části Schwabing, náš hotel byl jen pár kroků od překrásného anglického parku. První dojmy byly tedy vesměs pozitivní, neměli jsme bohužel dostatek času na větší prohlídku centra, ale to co jsme stihli vidět, nás uchvátilo. Mnichov je půvabné čisté velkoměsto, které doslova překypuje parky a zelení, všude je úpravno a čisto, místní jsou typicky bavorsky výřeční a přátelští. Některé stavby novějšího data - např. budova BMW či Olympia park - jsou ukázkou nezakomplexované, odvážné a moderní architektury.
Výstava se konala právě v Olympiaparku, tedy místě, kde se v 70. letech během olympiády odehrála tragédie v podobě vražedného teroristického útoku na izraelské sportovce. Rozlehlý areál, na němž se rozkládají unikátní stavby, nám vzal dech! Hlavní hala, kde se vše odehrávalo, tj. Arena 1 je fascinující stavbou, jejíž střechu tvoří střecha z plexiskla (možná makrolonu?), která spočívá na železných nosních a ocelových lanech, zde srdce každého milovníka moderní architektury zaplesá. Příjezd na přilehlá parkoviště (tzv. "Parkharfe") byl "ordnugsgemäß" organizován. Náš kruh byl umístěn až podzemí, (mohl být větší), přímo vedle Ehrenringu, kde dopoledne probíhala např. ukázka agility. Přihlášeno bylo celkem 7 php (5 fen, 2 psi). Skupinu pasteveckých a molossoidních plemen posuzovala zkušená německá rozhodčí paní Schicker, a to velmi důkladně a přísně, místo v avizovaných 11 hod. jsme přišli na řadu až téměř ve 13 hod. U php se zaměřila bedlivě na pohyb, hlavu (nasazení uší, stop, oči), mimořádnou pozornost věnovala ocasu, nejen způsobu nesení, ale i zkoumání toho, zda má ocas háček. Způsob posuzování se nám velice líbil, bylo zjevné, že rozhodčí má standard php v malíčku a přesně ví, nač se zaměřit.
Huesca se ve třídě CH sešla s pěknou interchampionkou, rozhodčí si dávala hodně načas a než vynesla svůj verdikt, obě fenky se hodně naběhaly, vítězství bylo přiřknuto Huesce. V Německu jsou odlišná pravidla pro udělování titulu CAC, vítěz třídy si odnáší VDH 1, jinými slovy čekatelství na Německého šampiona (CH VDH Anwartschaft), titul CAC se uděluje až v následném klání o CACIB, a to pouze jediné feně/psovi. O titul CAC se tedy utkala s vítězkou třídy otevřené, po dlouhém běhání jí byl udělen titul Res. CAC a Res. CACIB. Další německou specialitou je to, že posudky se vydávají až v 15 hodin opět v kruhu, kdo se pro něj nedostaví, má prostě smůlu, posudky se nezasílají.
Čekání na posudek jsme si zpříjemnili prohlídkou areálu, je skutečně krásný. Z výstavy jsme odjížděli ve výborné náladě, vytčený cíl – tj. získání prvního čekatelství na CH VDH jsme splnili. A co se týče údajných podivností ohledně posuzování, nic takového jsme nezaznamenali, ale možná se tyto jevy dějí na Sonderausstellugen; viz Rakousko (Sonderausstellungen za přítomnosti předsedkyně tamějšího klubu) – naše kamarádka, do nedávna členka nejužšího vedení rakouského klubu; poté, co kvůli „čachrům“ ve výboru vystoupila z klubu, začaly se „dít věci“ – její multi šampionka začala na rakouských výstavách dostávat nejen „VD“, ale „D“…A i naše zkušenosti se "Sonderausstellungen" v Rakousku, na nichž osobně "asistovala" předsedkyně rakouského klubu (ještě s Falcem) jsou více než otřesné, neboť o výsledku nikdy nerozhodoval rozhodčí, nýbrž "veledůležitá" paní předsedkyně, která ví o php asi tolik jako já o australských honáckých psech.....
Budeme doufat, že i ostatní výstavy v Německu jsou „košer“. Dojmy z výstavy jsou kladné, až na drobné odlišnosti je úroveň srovnatelná s rakouskými výstavami; podmínky pro získání německého šampionátu jsou poměrně přísné, ostatně každý si je může dohledat v dostupných zdrojích. Rozdíl je také ve velikosti, mnichovská aréna je mimořádně rozlehlá stavba a já jsem tam při následném vyřizování posudku a zápisu do PP naběhala kilometry, a tak jsem se poté tak trochu cítila jako olympionik, či spíše paraolympionik, majíc nohy "jako konve". My se do Mnichova určitě vrátíme i jen jako turisté, město za návštěvu rozhodně stojí.
Posudek: harmonicky stavěná fena, pro rasu typická hlava se správným stopem v mírném sklonu, malé mandlové oči, uši správně nasazené, silná šíje, správná linie hřbetu, ocas správné délky a hustého osrstění, korektní a kvalitní srst v barvě a formě, plynulý pohyb, dvojité paspárky.
V areálu Olympiaparku
Výborná nálada při dlouhém čekání
Prohlídka hlavy
Prohlídka ocasu
05.- 06.03. 2011 MV Zagreb I, II, Chorvatsko
Rozhodčí: sobota: Mladen Ercegovič, HR. Třída: šampionů. Hodnocení: Výborná 1, CAC, CACIB
Neděle - Sean Delmar, IRL. Třída: šampionů. Hodnocení: Výborná 1, CAC,CACIB. Udělen titul Šampion Chorvatska.
Do chorvatského Zagrebu jsme zamířili s ambiciózním cílem – dokončit šampionát Chorvatska. Přihlášeno bylo celkem 5 php. Výstavní areál jsme již znali z naší minulé návštěvy, tudíž nás nijak nerozladil jeho poněkud rustikální charakter a neuvěřitelné množství všudypřítomných psích exkrementů, kličkování mezi nimi připomínalo slalom. Počasí nám bohužel nepřálo, inverzní charakter počasí a vlezlá zima nebyly moc příjemné. Pozitivem je, že pořadatelé zveřejňují časový rozpis kruhů a byť jsme vůbec neobdrželi vstupní listy, vše se dalo v klidu vyřešit na místě, a tak jsme v sobotu na výstavu vydali až před 12. hodinou, měli jsme dost času. V sobotu posuzoval nám zcela neznámý chorvatský rozhodčí pan Ercegovič, podle chorvatských známých údajně známá postava chorvatské kynologie. Huesca v první den výstavy vyběhala ocenění V1, CAC i CACIB. Druhý den posuzoval ve světě velmi uznávaný irský rozhodčí Sean Delmar, předseda IKC (Irský kynologický svaz), o to větší bylo naše napětí, protože tento rozhodčí „védéčky“ či výbornými bez titulu rozhodně nešetří. Huesca obdržela stejné ohodnocení jako v předešlý den výstavy – V1, CAC a CACIB a získáním 4. titulu CAC HR splnila ve svých 24 měsících již třetí národní šampionát. Náš nedělní výsledek nás těší o to více, že Huesca obstála i u tak přísného rozhodčího.
Závěr výstavy byl korunován poněkud adrenalinovými zážitky. Po příchodu na parkoviště jsme zjistili, že náš vůz je doslova obklíčen auty chorvatských a slovinských vystavovatelů, vyjet nemožno, leda za předpokladu, že by náš vůz létal. A tak nám nezbylo než čekat, až se někdo z vystavovatelů vrátí a s autem odjede. Zatímco jsem ve výstavní kanceláři vyřizovala šampionát, pozorovala jsem vedle mne stojícího postaršího pána – člena ostrahy. Sluší se dodat, že ostraha byla početná, všichni měli krásné reflexní vesty, vysílačky a z jejich šťastných výrazů přímo dýchala jižanská pohodička, jakýpak spěch či snad stresování! Až jsem jim záviděla, jak vesele klábosili, žertovali, vydatně pokuřovali a „neprudili“ nikoho, kdo si zapálil přímo u kruhu anebo v místní restauraci (byť je v Chorvatsku kouření ve veřejných prostorách oficiálně zakázáno). Zmiňovaný pán vesele rozprávěl, vtipkoval s dámami z výstavní kanceláře, náhle však zařval a padl k zemi jako podťatý. Můj prvotní dojem, že i toto je součástí místního folklóru, se bohužel nenaplnil, pán podle všeho utrpěl infarkt. Na místo se dostavil lékař, bohužel jsem už neměla možnost zjistit, jak to s pánem dopadlo (doufám, že dobře), neboť mě telefonem naháněl manžel, kterému se podařilo jakousi náhle vytvořenou skulinou vyjet z obklíčení. I přes tyto dobrodružné prožitky jsme měli z výstavy dobrý pocit, možná není vše dokonalé jako např. v Rakousku, ale Chorvaté jsou tak milí a komunikativní, že jim nějakou tu drobnou chybku na organizaci člověk rád odpustí. Fota z kruhu nejsou, neboť focení se dvěma těžkými baťohy na zádech, držíce současně zátěž i Falca, jsem prostě nezvládla. Posudky jsou pouze v nečitelně psané chorvatštině (zkratkách), jediné, co jsem s pomocí Google rozšifrovala, je „výborný pohyb a pěkné předvedení“.
Procházka v parku (Karlovac)
Romantická scenérie (Karlovac)
Zajímavá bytost v parku...
Poněkud méně romantické zátiší s vybydleným objektem
05.- 06.02.2011 MV Duo-CACIB Brno, CZ
Sobota - Tibor Havelka (vystaveno 15 php). Třída: mezitřída. Hodnocení: Výborná 1, CAC, CACIB
Neděle- MVDr. Gabriela Ridarčíková (vystaveno 15 php). Třída: mezitřída. Hodnocení: Výborná 1, CAC, Res. CACIB
V Brně jsme loni poprvé vystavovali v ČR Huescu (tehdy ještě v třídě mladých) letos byla, ač je čerstvou šampionkou, vzhledem k uzávěrce naposledy přihlášena do mezitřídy. Do Brna jezdíme rádi, v hotelu pro psy dokonce připravili i vlastní pelíšky. Ačkoliv byl hotel plný vystavovatelů se psy, veškerý personál byl nesmírně milý a psi měli přístup všude. Naši psi byli předmětem setrvalého obdivu a byli neustále fotografováni. Všichni přítomní psi se bez ohledu na plemeno, velikost či pohlaví v hotelu výborně snášeli, je vidět, že vychovaní a socializovaní jedinci mohou pobývat v jakémkoliv prostředí.
Sobotní příjezd na výstaviště (včetně parkování) byl bezproblémový, php posuzoval přísný slovenský rozhodčí Tibor Havelka (přihlášeno bylo 16 php, dorazilo jich 15), který tituly spíše šetří, druhým v pořadí obvykle nezadává res. CAC a nebojí se zadat i velmi dobrou. Na svoji první výstavu dorazila i Falcova dcera Aisha Wazungu (Falco x Daria Mountain Almanach), která se při své premiéře velmi hezky předvedla v třídě dorostu. Posuzující kladně ohodnotil její pěknou a velmi statnou stavbu těla se silnými kostmi i korektní úhlení a udělil jí známku Velmi nadějná 1. Huesca byla ohodnocena jako výborná 1 a CAC, v závěrečném klání s vítězkami ostatních tříd si odnesla i titul CACIB. S titulem CACIB Huesca získala již svou druhou kvalifikaci na Cruftovu výstavu (v roce 2012). U tohoto rozhodčího se mi velice líbí způsob komentování vystavovaných jedinců, umí vyzdvihnout klady i nedostatky jednotlivých jedinců a jeho způsob posuzování je divácky velmi atraktivní.
Posudek (sobota): Dobře stavěná fena, hlava proporcionálně dobře utvářena, korektní horní i spodní linie, dobře zaúhlena, korektní pohybV neděli (přihlášeno 17, vystaveno 15 php) posuzovala slovenská rozhodčí MVDr. Ridarčíková, Huesca byla opět oceněna jako výborná 1 a CAC a v kvalitní konkurenci si posléze odnesla i titul Res. CACIB.
Posudek: Kvalitní hlava, dobrý hřbet, standardní končetiny, výborná mechanika pohybuNaše dojmy z výstavy jsou veskrze pozitivní, brněnský výstavní areál má vskutku evropské parametry a může se směle poměřovat s obdobnými zařízeními v sousedním Rakousku, není problém najít si klidné místo, všude je čisto, je radost zde vystavovat. Také po organizační stránce bylo vše perfektní, pořadatelům výstavy patří můj obdiv, neboť zvládnout zorganizovat dvoudenní „cacibovou“ výstavu s rekordně vysokým počtem přihlášených psů není jistě jednoduché.
Několik fotografií z výstavy je zde. 
23.01.2011 MV Trenčín, SK. Rozhodčí: Dušan Kuriš, SK. Třída: mezitřída. Hodnocení: Výborná 1, CAC, Res. CACIB. Udělen titul Slovenský šampion.
Přesně po roce jsme se opět vrátili do Trenčína, kde jsme loni vůbec poprvé vystavovali Huescu. S Trenčínem máme spojené nepříjemné asociace, loni se přímo na výstavě Falcovi udělalo velmi špatně a nebyl schopen nastoupit do kruhu. Letos se naštěstí nic podobného nestalo, Falco jel s námi již pouze jako pozorovatel a bylo mu skvěle! Přenocovali jsme v půvabných Trenčianských Teplicích, kde jsme se cítili velmi příjemně. Problémy s ubytováním se psy a neochotou a averzí vůči psům, za jejichž pobyt si v bratislavských hotelech drze účtují mastné částky, se zde bohudíky nekonaly, dokonce jsme si mohli i se psy posedět v jedné z místních kaváren, kde kromě našich psů byli i další psi a personál byl velice milý a vstřícný.
V den výstavy jsme zjistili, že výstavní kruh je opět umístěn v malé hale, oproti loňsku se tedy nic nezměnilo. U kruhu opět nebylo k hnutí, naštěstí php nastupovali jako první v řadě. Posuzoval pro nás zcela neznámý slovenský rozhodčí Dušan Kuriš. Mám-li vyjádřit můj dojem z posuzování, pak je spíše rozpačitý, neboť rozhodčí měl poněkud problémy se znalostí plemene (neustále nahlížel do standardu) a dokonce se jednoho z vystavovalů dotazoval, jak mají vlastně feny php vypadat... Huesca získala ocenění výborná 1, CAC a Res. CACIB a splnila podmínky pro přiznání titulu Šampion Slovenska, pouhých 14 dnů po získání svého prvního "dospěláckého" šampionátu a ve věku 23 měsíců dokončila další národní šampionát.
08.01. 2011 Národní výstava Olomouc, CZ. Posuzoval Ing. Leoš Jančík, CZ. Třída: mezitřída. Hodnocení: Výborná 1, CAC. Udělen titul Český šampion.
Novou výstavní sezónu jsme zahájili v Olomouci (přihlášeno 15 php), kam jsme se vydali již v pátek, neboť vzhledem k rozmarům počasí (obleva, déšť a hrozící ledovka) jsme nechtěli riskovat, že uvízneme někde na D1. Stejně jako před třemi lety jsme i tentokrát přenocovali v hotelu Flora, ze kterého se dá na výstaviště pohodlně dojít pěšky.
Na výstavišti jsme zkonstatovali, že areál bohužel nedoznal žádné změny k lepšímu, php byli s ostatními velkými plemeny naměstnáni v malém pavilonu H, kde nebylo absolutně k hnutí, proto nám nezbylo nic jiného, než v lezavé zimě a všudypřítomné břečce z tajícího sněhu postávat a popocházet venku.
Na výstavu dorazil i Falcův 12-měsíční syn Merlin, ze kterého vyrostl nádherný mohutný pes s krásnou hlavou, pěkným osrstěním a korektním úhlením všech končetin. Posuzoval přísný rozhodčí pan Ing. Leoš Jančík, který kladl velký důraz na standard (konečně někdo, kdo dbá na správné nesení ocasu!), pohyb a předvedení. Huesca se v mezitřídě sešla s o něco mladší fenkou, vítězství rozhodčí přiřknul Huesce.
Vytčený cíl jsme tak splnili, neboť ziskem pátého titulu CAC Huesca splnila podmínky pro udělení titulu Český šampion, a to za pouhých půl roku od prvního předvedení v mezitřídě a v jejích 22 měsících...
Merlin byl v třídě mladých ohodnocen jako výborný 2, rozhodčí své rozhodnutí odůvodnil tím, že Merlin není o nic horší než jeho soupeř, nicméně měl by se naučit lépe převádět v pohybu.
A celkový dojem z výstavy? Jak již bylo v úvodu zmíněno, absolutně nedostatečné zázemí (či spíše žádné), skrovný kruh pro vystavování, kde se šetřilo i na koberci (pouze položené úzké pásy koberce), plus těch pár omšelých stánků u vstupu rozhodně nejsou dobrou vizitkou pořadatelů. Nicméně z Olomouce jsme tedy odjížděli ve skvělé náladě, pravda, špinaví, zabahnění a vymrzlí, škoda, že pořadatelé nejsou schopni zajistit důstojnější podmínky pro konání této vrcholné kynologické akce. Výstavní posudek: 22-měsíční fena, silná, mohutná, v dobré výstavní kondici, silné kosti, dobře osvalená, hezká hlava, korektní chrup a skus, výborná horní linie i správný ocas, korektní hrudník, perfektní úhlení, standardní srst.
Huesca v kruhu
Falcův syn Merlin Filipův Dvůr (Falco x Vedette)
Pohodlí v autě a návrat domů
Jaký byl rok 2010? Reflexe loňských událostí
Právě skončený rok 2010 byl dynamický, dramatický, ale i zajímavý v mnoha ohledech. Falco letos definitivně ukončil svoji výstavní kariéru, a věnoval se příjemnějším záležitostem. Po velmi vydařených štěňatech, která se na sklonku roku 2009 narodila v CHS Filipův Dvůr z Falcova spojení s velice pěknou francouzskou fenkou Vedette, přišla na svět další, tentokrát byla jejich matkou Daria Mountain Almanach; štěňátka rychle našla nové majitele, dva pejskové a jedna fenka dokonce odcestovali do zahraničí a podle zpráv nových majitelů se všichni výborně integrovali do nových rodin a dělají svým páníčkům jen radost.
Milým překvapením bylo zahájení výstavní kariéry Huescy; ta si svoji premiéru úspěšně odbyla v třídě mladých v lednu na MV v Trenčíně. Postupně se v roce 2010 předvedla na celkem 33 výstavách u nás a v zahraničí (Rakousko, Slovinsko, Francie, Slovensko, Chorvatsko, Maďarsko) a posuzovali ji rozhodčí z 15 států (ČR, SK, Rakousko, Kypr, Chorvatsko, Polsko, Itálie, Černá hora, Slovinsko, Švýcarsko, Francie, USA, Portugalsko, Dánsko a Litva).
Již ve třídě mladých získala 2x titul vítěze plemene (BOB), v tomto úspěšném tažení pokračovala i mezitřídě, kde jejím zřejmě největším úspěchem bylo prvenství na MV v Bratislavě, kde při svém premiérovém vystoupení v mezitřídě získala titul nejen titul CACIB, ale i BOB, a to v početné a kvalitní konkurenci ostřílených šampionů a šampionek. Za necelý půlrok “působení” v mezitřídě získala celkem 19 x titul CAC (4 x CAC ČR, 4x CAC SK, 4x CAC SL, 4x CAC A, 2x CAC HR, 1x CAC H) , 10x CACIB a 9 x BOB, včetně kvalifikace na Crufts 2011. Ve velmi krátké době se stala JCh ČR, SK a Rakouska, Klubovou šampionkou a má, jak doufáme, naději, že úspěšně završí národní šampionáty několika zemí, jakož i titul C.I.B.
Falco a Huesca na prahu roku 2011
